Heslo
Kořist
Kořist tvořila ve starověku velmi důležitou část blahobytu národa, zvl. v dobách no mádských. Vojáci obyčejně žili na své vlastní útraty [1S 17,17n], proto jim záleželo na tom, aby co nejvíc ukořistili. Ve SZ máme dokonce předpisy o dělení k. Ukořistěný dobytek byl rozdělen na dva díly: jeden byl určen vojákům, kteří museli dát 2 % kněžím, druhý patřil lidu. Z této druhé poloviny dostali levité 2 % [Nu 31,28-30]. O Davidovi čteme, že část své kořisti poslal přátelům v Judstvu [1S 30,26n]. Vůdce nebo král dostávali nejdrahocennější věci [Sd 8,24-26; 2S 8,2-14]. Neživá k. zůstala tomu, kdo se jí zmocnil. Jen z prokletých měst se nesmělo vzíti nic [Joz 6,17n]. Vzácnější úlovky byly ukládány ve stánku úmluvy nebo později v chrámě [1S 21,9; 2Kr 11,10].
Mesiáš podle Iz 53,12 obdrží díl pro mnohé [t. j. podle Kral. výkladů: bude obdařen spasitelnými dary J 1,16; Ko 2,3], aby se mohl s nesčíslnými dělit o kořist, t. j. zaujmout čestné místo mezi vítězi za to, že se ochotně vydal na smrt, „dal se připočítat k ničemům, viny přemnohých vzal na sebe a za zlosyny se dal jako prostředník“ [Hegerův překlad].