Heslo
Klaněti se, skláněti se
Klaněti se, skláněti se až k zemi bylo na východě výrazem nejhlubší úcty [Gn 33,3; 42,6; 2S 24,20], jež patrně měla v nejstarších dobách kořeny náboženské [Gn 24,52; 37,7-9; Nu 25,2; 2Kr 17,16]. Proto SZ zakazoval klaněti se určitým způsobem jinému než Bohu [Ex 20,5; 34,14; Mt 4,10; Sk 10,25; Zj 19,10]. Učedníci a ti, kteří hledali pomoci, klaněli se před Ježíšem [Mt 14,33; 15,25; 28,9.17], protože v něm poznali Syna Božího [J 9,38]. I „modlitba“ [modliti se] J 4,23–24 je označena tímto slovem.