Bezbožník, bezbožnost

Bezbožník, bezbožnost. Ve SZ-ě je tak překládán kořen r-š-'. *Bezbožně, *Bezbožný, *Hřích. Zvláště v žalmech se mluví mnoho o b-u. Je to označení člověka, který neuznává Zákon Hospodinův za měřítko mravního a náboženského života, tedy od Zákona odpadlého Izraelce anebo pohana, jenž se nepřátelsky staví proti vyvolenému ‚lidu Zákona‘. Je to odpůrce *chudého [Ž 10,2] a *spravedlivého [Ž 37,12.32; sr. Př 24,15]; má vysoko svůj nos [doslovně z hebrejštiny v Ž 10,4], honosí se choutkami své duše [Ž 10,3], ale žalmista je přesvědčen, že takový člověk se zaplete v díle svých vlastních rukou [Ž 9,17], že ho zahubí vlastní zloba [Jb 35,8; Ž 34,22, sr. Př 5,22; 11,5; 21,7; Oz 10,13], nehledě k Božím trestům [Ž 3,8; 11,6; 37,10–38; Př 10,25 a j.]. B-ost, bláznovství, nemoudrost, nesmyslnost jsou SZ-u souznačné pojmy [Kaz 7,25]. Někdy znamená b-ost také nespravedlnost, zejména sociální [viz Iz 58,6]. Hospodin si ústy prorokovými stěžuje, že Jerusalem změnil jeho soudy v b-ost více než pohané [Ez 5,6; sr. 7,11; Kaz 3,16]. Ale Bohu záleží na tom, aby se b-ík odvrátil od své b-osti [Ez 18,23.27; 33,19], a vyzývá proroka, aby vynaložil všecko své umění na vyvedení bezbožného Izraele na cestu spravedlnosti. Jestliže tak prorok neučiní, bude jej Bůh činit odpovědným za smrt b-íka [Ez 3,17–21; sr. 33,11–16]. Jednou však bude b-ost Izraelova vynesena ze země nadobro [Za 5,6-11].

V NZ-ě jde 2Te 2,8 o překlad řeckého anomos [doslova = bezzákonný], jinde jde o překlad výrazů asebés [Ř 4,5; 2Pt 2,5], asebein [2Pt 2,6], asebeia [Ř 1,18 a j.]. I v těchto výrazech jde původně o protiklad toho, co je správné, co může obstát před soudem; v náboženském smyslu tyto výrazy označují to, co neobstojí před Božím úsudkem a co je proviněním, vzpourou proti Bohu, odpadnutím od něho a nedostatkem úcty před ním. Příkladem toho, jak se Boží hněv zřejmě projevuje proti takovému počínání [Ř 1,18; Ju 1,15], je pisateli 2Pt 2,5n potopa světa. Ale v NZ-ě je zdůrazněna SZ myšlenka Ezechielova, že Bůh ospravedlňuje b-íka, když v něho upřímně uvěří [Ř 4,5]. Spasitelná milost Boží se zjevila v Kristu právě proto, aby nás vychovávala odříci se b-osti a světské žádostivosti a k životu rozvážnému, spravedlivému a zbožnému [Tt 2,12]. 2Tm 2,16 varuje před slovíčkářským hašteřením. Lidé, kteří se tomuto slovíčkaření oddávají, víc a více se přibližují k odpadu od Boha [Kral. „b-osti“]. Neboť podporují ješitnost, vzrušují posluchače, vzbuzují odpor, vyvolávají stranické vášně, což vše narušuje pravou úctu k Bohu. Je to rakovina [doslovně: gangréna, sněť] na těle církve.