Snažiti se, snažnost, snažovati se

Snažiti se, snažnost, snažovati se. Všechny tyto výrazy označují opak lenosti, liknavosti, ochablosti: přičiňovati se, usilovati; snaživost, práce. Všechny výrazy, jež Kral. ve SZ překládají těmito slovy, předpokládají promyšlené, bdělé úsilí [Kaz 12,10]. 1Pa 22,16 zní doslovně: „Vstaň a dělej“ [Kral. „snažiž se a dělej“]. U Jr 31,28 je tak přeloženo hebr. sloveso šákad, jež znamená původně „býti bez spánku“, tedy: bdíti, napnouti všecku pozornost. To, co Kral. překládají výrazem snažnost, znamená vše, oč člověk usiluje, o čem dlouho přemýšlí, tedy jeho plány [1Pa 29,18], jeho činy [Ž 14,1; Sof 3,7], dílo [Oz 12,2], jeho cestu, tj. způsob života, cíl života. Ž 49,14 překládá Zeman: „To jest cesta těch, kteří mají sebedůvěru, a těch, kteří je následují a mají zalíbení v jejich ústech [slovech] “. Heger a jiní překládají: „To je osud lidí na sebe pyšných, úděl těch, kteří jen sobě se líbí“.

V záhlaví uvedené výrazy i v NZ vyjadřují horlivé úsilí ať myšlenkové, ať volní nebo mravně-náboženské k dosažení duchovního cíle. Řecké agónizesthai znamená bojovati, zápasiti. Zápas o království Boží nesnese žádnou lenost a nerozhodnost, žádné šetření sil. V tom smyslu je třeba úsilí, chce-li člověk vejít těsnou branou království Božího dříve než bude uzavřena [L 13,24] a bude pozdě. Na modlitební zápas myslí Pavel, když Ř 15,30 prosí římské křesťany, aby spolu s ním zápasili v modlitbách o něj před Bohem [Žilkův překlad]. I modlitba je boj, v němž jde o vytvoření jednoty mezi Boží a lidskou vůlí, mezi Boží mocí a lidským jednáním. V modlitbě pak se může stát člověk pomocníkem spolubratrovým, jeho spolubojovníkem a spojencem.

Řecké zélún [= horliti, usilovati] připomíná jméno židovské sekty *zelótů-náboženských horlivců a fanatických vlastenců [L 6,15; sr. Ga 1,14; Sk 23,12nn]. Ap. Pavel doporučuje jiné zélotství, když vyzývá věřící, aby horlivě usilovali o stále vyšší duchovní dary [1K 12,31; 14,1.12], zvláště však o schopnost prorockou k budování církve [1K 14,39. *Proroctví. *Prorok]. Podobný význam jako zélún má řecké spúdazein [= pospíšiti si, sr. 2Tm 4,21] s větším důrazem na rychlost a spěch [spudé, sr. Mk 6,25]. V přeneseném smyslu jde o horlivost, píli, rozhodnost, snaživost. Pavel ve 2K 7,11 vyslovuje uspokojení nad tím, že zármutek podle vůle Boží vyvolal u křesťanů v Korintě vedle jiných ctností také rozhodnost [Kral. : snažnost, Škrabal: snaživost]. Žd 4,11 překládá Žilka: „Pospěšme si tedy vejíti do onoho odpočinku, aby nikdo… neupadl do neposlušnosti“. 2Pt 1,5 vyzývá čtenáře, aby vynaložili veškerou píli [Kral. „všecku snažnost“] a ukázali ve své víře [šlechetné] jednání, v jednání pak poznání, v poznání sebeovládání atd.

V 1Te 4,11 je užito řeckého slovesa filotimeisthai [= hledati čest v něčem, dát si horlivě záležet na něčem, zakládat si na něčem; vynasnažit se], v Tt 3,8 řeckého frontizein [= mysleti na něco, přemýšleti o něčem, starati se o něco].

NZ je si ovšem vědom, že síla k tomuto usilování, popsanému udanými výrazy, je založena v Kristu [sr. Ko 1,29].