Bdíti

Bdíti zdržovati se spánku, nespati, ponocovati, býti bedlivý, pečovati, starati se. Hebr. '-v-r znamená původně býti vzrušen, rozohněn [Pís 5,2]. Nejistý je smysl Mal 2,12, kde se mluví o ‚bdícím i odpovídajícím‘. Zdá se, že tu původně jde o výraz z vojenského života. Bdící = vojenská stráž, odpovídající = ostatní mužstvo, tedy všichni příslušníci vojenského tábora. U Oz 7,4 snad má sloveso '-v-r význam rozhrabovati [popel; oheň]. Na ostatních místech kromě Ž 77,5 je užito hebr. výrazu š-k-d [= nocovati, býti vzhůru, b., Ž 102,8; 127,1], v přeneseném smyslu o ostražitosti, pozornosti na Boží zjevení [Př. 8,34; sr. Iz 29,10]; dbáti na něco, starati se, aby se něco stalo [Jr 1,12; 44,27]. V Ž 77,5 jde o překlad výrazu šᵉmúrá [= oční víčko]: „Zdržoval jsi víčka mých očí [aby se nezavřely]“.

V NZ-ě jde převážně o přenesený význam souznačných sloves agrypnein a grégorein [= udržeti se při bdělosti, míti otevřené oči]. Snad i Mt 26,38.40n; Mk 14,34.37n mají na mysli nejen bdění v doslovném tělesném smyslu, nýbrž i pohotovost postihnout ráz a smysl chvíle [hodiny]. Zvláště v oddílech, kde jde o líčení posledních dnů a příchodu Ježíše Krista k soudu, ozývá se často výzva: „Bděte a modlete se“. Bdělost tu znamená stálou připravenost, napjatou pozornost a neúchylnou věrnost, neboť Syn člověka přijde v tu hodinu, které se nikdo nenaděje [Mt 24,42nn; Mk 13,33nn.37; L 12,37]. Duchovní bdělost a naprostá střízlivost [neomámenost mysli, sr. 1Te 4,11n] jsou spojeny v 1Te 5,6n: věřící člověk musí být na stráži a střízlivý. Sr. 1Pt 5,8, kde je pořádek obrácený: střízlivost, bdělost. Sr. Mt 26,41; Mk 14,38. K vysvětlení výrazu b-i užívá Pavel jiných obrazů: být oblečen vírou a láskou jako pancířem, a nadějí ve spásu jako přilbou [1Te 5,8]. Bdít = státi u víře, zmužile si počínat, být silný [1K 16,13], být vytrvalý v modlitbě, t. j. být při ní pozorný, nerozptýlený [Ko 4,2], takže bdění „označuje celý postoj věřícího se zřetelem k přicházejícímu spasení“. Sr Ř 13,11; 1K 15,34; Zj 3,3; 16,15.

Někdy sloveso b. znamená pečlivou starost o duchovní stav druhých [Sk 20,31; Žd 13,17; Zj 3,2n].