Heslo
Smrtelnost, smrtelný
Smrtelnost, smrtelný. Už v hesle *Smrt bylo ukázáno na to, že smrtelnost patří podle bible k základní charakteristice lidské podstaty [2S 14,14; Jb 28,4.13; Ž 9,21; Iz 51,12; Žd 7,8]. Pavel spojuje smrtelnost s *tělem užívá pro tělo výrazu sarx [= maso, 2K 4,11] nebo sóma [Ř 6,12; 8,11]. To, co je pomíjející a smrtelné, je mu tělo, takže v řečtině výraz to thnéton [= smrtelné] znamená prostě smrtelného člověka, vázaného na smrtelné tělo [1K 15,53n]. Aby mohl být člověk živ i po fysické smrti, musí být podle 1K 15,53n oděn *nesmrtelností. nebeským tělem [2K 5,4; sr. Ř 8,11]. Zárukou této naděje je vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých [2K 4,11-15] a Duch svatý [2K 5,5].
Na některých místech má výraz smrtelný význam smrtonosný [1S 5,11; 2S 22,6; Jb 33,22; Ž 7,14; Ez 30,24; Jk 3,8; Zj 13,3.12]. Podle 2K 2,16 je známost Krista, kterou roznášejí apoštolové, podobna vůni, jež působí odpudivě na ty, kteří jsou „ze smrti“, tj. propadli smrti; ty však, kteří patří životu, vtahuje víc a více do nebeské oblasti a konečně do věčného života. Jedněm je to vůně smrtonosná, druhým životodárná. Pavel tu rozeznává mezi těmi, kteří už předem patří do oblasti smrti, a těmi, kteří předem jsou určeni k životu [sr. Ř 8,29]. Evangelium způsobuje, že toto vnitřní rozlišení se stává zřejmým: jedni mají k němu odpor, druzí příchylnost.