Heslo
Umrtven, umrtviti, umrtvovati
Umrtven, umrtviti, umrtvovati, vydán na smrt, odsouditi k smrti, usmrtiti. O Bohu, který vydává smrti, ale také obživuje [1S 2,6; 2Kr 5,7]. Ez 13,19 vytýká falešným prorokyním izraelského lidu, že si počínají jako nevěstky, když prorokují za hrst ječmene a pro kus chleba [sr. Oz 3,2] a falešným proroctvím zabíjejí duše, jež byly určeny k životu [Př 17,15; Iz 5,23], jen aby zachovaly [obživily] své vlastní duše, určené k záhubě. O odumřelé schopnosti rozplozovací se mluví v Ř 4,19; Žd 11,12 jako o umrtveném těle, umrtveném lůně.
V Ř 6,6–11 jde o kultické, svátostní výrazy. Ve křtu, na který se zde myslí, přisvojil si věřící smrt Kristovu tak, že starý člověk byl s Kristem ukřižován, jeho tělo hřícha umrtveno [dosloveně: zničeno]. Proto může Pavel věřící vyzývat [Ř 6,13], aby se vydávali k službě Bohu jako ti, kteří v předjímce už prožili smrt i zmrtvýchvstání na základě svého spojení s Kristem ve víře. Podobně smysl Ř 8,10 je tento: „Vaše tělo je mrtvé, protože jste na základě svého obecenství s Kristem zemřeli hříchu a hřích už byl ve vašem spoluzemření s Kristem odsouzen; ale váš duch je živý, protože jste byli prohlášeni za spravedlivé“ [sr. Ř 6,7]. Ř 7,4 to vyjadřuje tak, že věřící byl umrtven zákonu skrze umrtvené tělo Kristovo, aby se dostal jinému, který byl vzkříšen z mrtvých. Kristus byl tělesně usmrcen, ale oživen Duchem [1Pt 3,18]. Ti, kteří jsou s ním spojeni v víře, okoušejí totéž. Ovšem v 1Pt 3,18 se myslí spíš na utrpení s Kristem, když se mluví o umrtvení Kristově. Tak jako Kristus trpěl, musí trpěti i věřící. Ale právě tím dokazují své úzké spojení s ním.