Prozřetelnost

Prozřetelnost, stč. opatrnost, rozumnost, důmyslnost, předvídavost, prozíravost. V Př 1,4; 2,11; 3,21; 8,12 tak překládají Kral. hebr. mᵉzimmá [od slovesa zámam = mysleti, plánovati], které jinde překládají úmysl [Jr 23,20; 30,24], myšlení [Jb 42,2; Ž 10,4], usouzení [Jr 51,11], rada [Ž 10,2]. V Ex 23,8 jde o hebr. výraz pikkéach = otevřených očí, vidoucí.

V Ž 41,2 jde o sloveso sákal [= ohleduplně jednati; Zeman překládá: „Kdo má porozumění pro slabého“] a v 1Pa 28,21 jde o lidi ochotné, důmyslné při práci. Nikde nejde o p. v dnešním našem smyslu, v němž mluvíme o p-i Boží, ač výraz mᵉzimmá by se k tomu hodil. Ale o Boží p-i, t. j. o jeho lidský rozum přesahující činnosti [Iz 55,8n], jež všecko řídí tak, aby nebyly rušeny jeho plány a cíle, ví celý SZ a NZ, i když se v nich pojem p. nevyskytuje. V pozdější, středověké tradici byl biblický doklad pro slovo prozřetelnost hledán v Gn 22,8.14, kde Vulgáta slova „Hospodin opatří“ překládá „Dominus providebit“, což je příbuzné s lat. výrazem providentia = prozřetelnost. Tak však se biblicky dokládalo jen slovo – a to ještě ne příliš přesvědčivě. Věc sama, t. j. víra v Boží svrchované řízení všech věcí má však v Písmu mnohem širší základnu. Podle SZ Bůh i po ukončení svého stvořitelského díla stále ve světě pracuje, otcovsky o vše pečuje a řídí podle svých plánů [Jb 9,5nn; Ž 65,7nn; 145,15n] Vše ve světě má svůj čas, je předem promyšleno, určeno a vymezeno jeho vůlí [Jb 38,8nn.33; Př 8,29; Jr 5,22.24; 8,7; 31,35n; 33,25 a j.]. Bůh řídí dějiny svého lidu [Dt 5,6; 32,39; 2Kr 19,25nn; Iz 43,19n] i osudy národů světa [Dt 32,8n; 1Kr 19,15nn; Iz 10,5nn; Jr 27,3nn; Am 2,1nn; 9,7 a j.]. Proto může oznamovat, co se stane [Iz 44,7], a určovat nástroje pro uskutečnění svých plánů [Iz 49,1nn; 54,16; Jr 1,5]. Jednotlivec je zařazen do tohoto Božího plánování a starostlivé péče [Jb 5,18nn; Ž 16,5nn; 22,10n; 73,23nn; 90,3; 139,5.16; Př 20,24; Iz 41,4]. I to, co se stane zdánlivě náhodou nebo losem, pochází od Boha [1S 10,19nn; 14,41; Př 16,33; sr. Rt 2,3; 1S 6,9]. I zlo podléhá svrchované moci Boží [Ex 4,21nn; Iz 45,7; 63,17; Jr 25,15nn; Am 3,5nn] a slouží jeho spasitelným úmyslům [Gn 50,20]. Za vším stojí osobní, o vše pečující, vše řídící Bůh, Stvořitel a Pán nebe i země [sr. Mt 11,25; Sk 17,24nn].

Ani v NZ se slovo prozřetelnost ve vlastním theologickém smyslu nevyskytuje, ač v soudobé *stoické filosofii bylo velice oblíbené a významné. V NZ však se příslušného slovesa [pronoein] užívá toliko o lidském předvídání, po př. záměrném jednání [Ř 12,17; 1Tm 5,8], podstatného slova pronoia jednak o předvídavosti vladaře [Sk 24,3], jednak dokonce o pečování a žádosti těla [Ř 13,14]. Snad se NZ tomuto pojmu takřka záměrně vyhýbá, protože je zatíženo pohanskými filosofickými spekulacemi. To, co je míněno pojmem p-i, je však v NZ častokrát vyjádřeno. Už tím, že Ježíš Kristus přinesl skutečnost spásy, zjeviv ve své osobě Boha jako dobrotivého Otce každého jednotlivce [Mt 5,45; 6,26nn; 10,29nn; Ř 8,28nn.35-39; F 2,13]. Ap. Pavel v Ř 9,11 rýsuje velkolepý obraz Boží p-i, která má za cíl království Boží [sr. Sk 14,16n; 17,26n.30n]. Věčný spasitelný plán Boží, který byl předem promyšlen [J 1,1] a v Kristu se stal dějinnou skutečností, dojde svého cíle až na konci tohoto eónu. [*Věk; sr. knihu Zj]. *Předuložiti.