Očišťování, očišťovati

Očišťování, očišťovati. Podle výpočtu míst v české Biblické konkordanci překládají tak Kral. pět hebr. kořenů: 19 krát thr; 13 krát kpr, 12 krát chť, 5 krát zkh, 4 krát nkh. Nejvýznamnější z nich jsou chť, doslovně odhřešiti [Ex 29,36; Lv 8,15; 14,52; Nu 8,21; 19,9. 12.13.19; 31,19n; Ez 43,20.23; 45,18; tentýž kořen má výraz pro *oběť za hřích] a kpr, o jehož původním významu nebylo doposud dosaženo jednoty mezi badateli. Někteří se domnívají, že jde o přikrytí [Gn 32,20, kde Kral. mají ukrotiti tvář = přikryji tvář jeho darem; Gn 20,16 mluví Kral. o „zástěně očí“; sr. Jb 9,20], jiní o smazání, vymazání, potírání, v přeneseném slova smyslu smíření. Tentýž kořen překládají Kral. také jako výplata [Ex 21,30; Nu 35,31n], vyplacení [Ž 49,8-9; Jb 33,24; Iz 43,3.4], dokonce i úplatek [1S 12,3; pocta Am 5,12], nejen očistiti, očišťování, očištění [Ex 29,33; 30,10; Lv 1,4; 9,7; 17,10; Nu 16,46; Dt 32,43; 2Pa 30,18; Ž 65,4; Př 16,6; Iz 27,9; Ez 16,63; 45,15]. Sloveso kpr překládají také spokojiti [= uspokojiti, příznivě nakloniti 2S 21,3], ukrotiti [Gn 32,20; Ex 32,30; Př 16,14], sejmouti vinu [Dt 21,8], býti milostiv [Ž 79,9; Jr 18,23], odpustiti [Iz 22,14; Ž 78,38], shladiti [= zahladiti Iz 6,7] a p. Už tyto překlady ukazují, že se od kultického očišťování obětmi [1S 3,14] a jinými prostředky, z nichž zvláště krev měla význačnou úlohu podle pravidla krev za krev, život za život [Lv 17,11; *Oběť, odstavec o dni smíření], postupovalo k vědomí, že je třeba mravně náboženského očištění [Ž 51,4n; Iz 1,15n; Jr 33,8], jež může způsobit jen Bůh [Ž 19,13n; Jb 10,14; Jl 3,21]. *Čistý. *Nečistota. Smíření. *Umývati.

V NZ máme několikrát zmínku jednak o kultickém očišťování po porodu [L 2,22], před jídlem [J 2,6 sr. Mt 23,25n], po uzdravení z malomocenství [Mt 8,2-3; 10,8; 11,5; Mk 1,44], jednak o mravně náboženském očištění, jež bylo spojováno se křtem [Ef 5,26; 2Pt 1,9 sr. J 3,25n] a zvláště se smrtí Ježíšovou [Tt 2,14; Žd 1,3 sr. 2,17, kde se myslí na velekněžskou úlohu Ježíšovu; 1J 1,7nn]. Nejde tu jen o kultické očištění [Žd 9,13n.22n], nýbrž o zneškodnění hříchu. Proto Pavel místo kultického výrazu o. užívá raději výrazu posvěcení [1K 1,30; 1Te 4,3.7] a spravedlnost [Ř 6,19] tam, kde jde o dílo Kristovo. Jen když vyzývá křesťany k opuštění bezbožnosti anebo vyloučení bezbožníka, uchyluje se ke kultickým výrazům [1K 5,7; 2Tm 2,21].

Podle J 15,2n [sr. 13,10] je očištění věřících způsobeno obecenstvím s Kristem [sr. 1J 1,6n; 2,10; 3,6] skrze jeho slovo [J 17,14nn]. To ovšem neznamená, že věřící už nezápasí s hříchem [1J 1,7nn; 2,1nn; J 13,10n], ale Kristus po obmytí křtem, t. j. po zapojení do sebe, denně čistí, obmývá hříchy ne k smrti [J 15,2 sr. 1J 5,16] u toho, kdo si dá jím posloužit [J 13,6-11].

Ve Sk 15,9 je očištění srdce výslovně spojeno s vírou [sr. Žd 10,22; 1J 3,3], což se v celém NZ mlčky předpokládá.