Nečistota, nečistý

Nečistota, nečistý *Čistota, čistý. Nečisté bylo u Izraelců vše, co bylo Zákonem prohlášeno za nečisté [sr. Lv 10,10; Ez 22,26]. V nejstarších dobách šlo patrně o zbytky starobylých primitivních představ o tabu, t. j. o předmětech a osobách, jež byly pokládány za nositele zvláštních sil, častokrát životu nebezpečných [sr. Ex 19,12n; Za 13,2 mluví o démonech jako o nečistém duchu, Kral. „duch nečistoty“; sr. Mt 10,1; Mk 1,23; 3,30; 9,25; L 4,33 a j.]. Tabu byl král i kněz; proto byli nedotknutelní. Tabu byla krev jako nositelka života. Tabu byla některá zvířata, o nichž se předpokládalo, že jsou vtělenými božstvy. Kdo se dotkl takového tabu, byl považován za nebezpečného svému okolí, protože byl nabit týmiž silami; byl tedy prohlášen za nečistého a spolu s ním vše, čeho se dotkl [sr. Joz 7,24]. Ani bohoslužby se nesměl zúčastnit, ježto styk s božstvem předpokládal, že z člověka bylo odstraněno vše, co nějak souviselo s protivnými silami protibožskými. Proto byl n-ý vyloučen z bohoslužby a tím vlastně i z pospolitosti „národa“ [Lv 7,20n; 11,24.40; 17,15]. Podle primitivních představ zvláště porod [souvisel s božstvem, otvírajícím život, sr. Bič I., 234], smrt, pohlavní styk a vše, co souviselo s pohlavním ústrojím, prozrazovalo styk s tajemnými silami a proto znečišťovalo. Bylo potřebí zvláštního očišťování, aby se takto znečištěný člověk mohl opět stýkati s ostatními a zúčastnit se kultu [Ex 19,10; Nu 8,15 sr. Lv 16,1nn.19.23nn]. Někdy i země byla považována za nečistou. Proto v ní byla bohoslužba nemožná [2Kr 5,17; Oz 9,3; Am 7,17]. Rozumí se, že nečistými mohly být i věci [Lv 7,21], nářadí a nábytek [Lv 15,26], zkrátka vše, čeho se n-ý dotkl. N-ým byl každý pohan, protože sloužil modlám.

U Izraelců byly za n-é považovány zvláště některé pokrmy. Tak bylo zakázáno jísti maso ze zvířat udávených nebo zdechlých, snad proto, že v nich zůstala krev [Ex 22,31; Dt 14,21]. Jen cizincům směly být takovéto zdechliny prodávány [Dt 14,21]. Nebylo dovoleno jísti tuk obětních zvířat [Lv 3,17], který byl zasvěcen Bohu. Seznam zvířat zapovězených k požívání jest v Lv 11,1nn a Dt 14,4nn. Jde tu především o přežvýkavce, kteří nemají zcela rozdělená kopyta [na př. velbloud Lv 11,3], anebo jež chodí na tlapách [Lv 11,27 sr. Dt 14,4nn], dále o šelmy i ptáky, požívající zdechliny [Lv 11,13-19; Dt 14,12-18; v tomto seznamu je zahrnut i netopýr, jenž byl považován za ptáka], o hmyz, nemající noh ke skákání [kobylky byly pokládány za čisté Lv 11,20-23], o vodní živočichy, nemající ploutve a šupiny [Lv 11,9n], zvl. ty, kteří nějak připomínají hada, o zeměplazy a vše, co leze anebo se plazí po zemi [Lv 11,29n] nebo má více než čtyři nohy [Lv 11,41n]. Nečisté jsou vůbec pokrmy, obětované modlám. U některých zvířat je zápověď zdůvodněna jejich vlastní nečistotou [požívala zdechliny], jindy tím, že jimi byla uctívána pohanská božstva [vepř na př. byl starokananejským obětním zvířetem a v Babylonii, Sýrii a na Cypru pokládán za posvátné zvíře; myši, hadi a zajíci byli pokládáni za nositele démonických sil; velbloud souvisel v Egyptě s božstvem Seth a p.], jindy zase tím, že svým zjevem vzbuzovala ošklivost. Nelze zatím najíti nějaké všeobecné pravidlo pro rozlišení mezi zvířetem čistým a n-ým. Podle Pedersena je n. vše, co porušuje nějak neporušenost, celistvost „duše“, co nemůže být „duší“ asimilováno [sr. Ez 23,17].

Vedle určitých pokrmů byl i u Izraelců pokládán za znečišťující pohlavní styk a všecko, co souviselo s pohlavním životem muže i ženy. Po každém pohlavním styku bylo třeba projíti očistnou rituální lázní [Lv 15,16nn] dříve, než se člověk směl zúčastnit bohoslužebného života. Za zvláštních okolností byla předepsána úplná pohlavní zdrželivost [Ex 19,15], jež byla předepsána i ve válce, protože ve SZ jde téměř vždy o svaté války, zahájené bohoslužbami [Dt 23,9nn; 1S 21,5; 2S 11,4.11]. Z téhož důvodu snad byli novomanželé osvobozeni od vojenské služby na dobu jednoho roku po uzavření sňatku [Dt 24,5]. Za zvlášť nečistý byl považován porod. Ten znečišťoval ženu na 7 dní. Dalších 33 dní byla považována za polonečistou. Nesměla vstoupiti do předsíně chrámové. Bylo-li zrozené dítě dívkou, prodlužovala se doba nečistoty na dvojnásobek. *Naroditi se. Teprve po této lhůtě směla rodička obětovati očistnou oběť [Lv 12; 15,18; sr. L 2,24].

Malomocenství vylučovalo z bohoslužebného i společenského života [2Kr 7,3n sr. Lv 13], snad proto, že za jeho původce byl pokládán satan [Jb 2,7]. Byl-li kdo uzdraven, musel se podrobiti zvláštnímu očistnému rituálu [Lv 14]. Malomocenstvím mohl být nakažen a tím také kulticky znečištěn i dům [Lv 14,40]. Musel býti zbořen a jeho kamení a trámy vyneseny na místo nečisté za městem [Lv 14,45].

Mrtvola znečišťuje člověka, rovněž účast na pohřbu nebo pohřební hostině [Nu 19,11; Dt 26,14; Jr 16,5; Ez 43,7n; Oz 9,4; Ag 2,14; sr. Mt 23,27]. Vojáci po válce nebo bitvě potřebovali zvláštního očišťování, protože přišli do styku s mrtvolami [Nu 31,19-24]. Kdo se dotkl mrtvoly, byl n-ý po sedm dní [Nu 19,11].

Lidské výkaly byly pokládány za kulticky znečišťující na celém východě [Ez 4,12]. Proto Mojžíš vydal zvláštní nařízení o místech, vztahujících se k lidské potřebě [Dt 23,13].

Že krev jako nositelka života byla pokládána za nepoživatelnou, bylo už řečeno [Dt 12,23]. Lv 17,11 odůvodňuje zákaz jedení krve tím, že byla určena Bohem k očišťování oltáře, chrámu i člověka. Kdo se prohřešil proti zákazu požívání krve, měl být „vyhlazen z lidu svého“ [Lv 7,27; 17,10.14]. Krev menstruační byla zvlášť znečišťující [Lv 15,19-24].

Podle povahy a stupně n-y byl i způsob očišťování rozdílný. Při znečištění pouze zevním dostačila mnohdy pouhá koupel nebo umytí; to bylo na př. při dotyku mrtvoly zvířete [Lv 11,32; 15,7.16nn]. K odstranění těžšího znečištění bylo potřebí celopalu nebo očistné vody s různými přísadami [původně snad šlo o protikouzlo Nu 19,9nn; 31,22nn]. Nečistota mohla být také vložena na zvíře a jím odnesena na poušť [*Azazel; Lv 14,7; 15,13nn; 16,21nn]. Při dotknutí mrtvého těla trvalo očišťování sedm dní. Očišťování po chorobě, menstruaci, šestinedělí trvalo tak dlouho, jak dlouho trvalo znečištění [Lv 12-15]. Také pro očištění domu, roucha a nádobí byly předepsány zvláštní obřady [Lv 13,46; 14,34-57].

Když SZ vedle kultické čistoty počal klásti pojem *svatosti a kultickou čistotu [Lv 10,10] odůvodňoval tím, že Bůh je svatý [Lv 11,44n; 17,26; Dt 21,6nn; Ez 22,26], stala se kultická čistota symbolem mravní čistoty a nečistota symbolem hříchu, zvláště u proroků [Iz 1,15nn; 6,5; sr. Ž 51,4; Jr 33,8]. Farizeové a zákoníci v době mezi oběma Zákony sestavili složité předpisy o n-ě a očišťování, o umývání před jídlem, po jídle a během jídla, před čtením Zákona a před modlitbou, ovšem s mnohými dovolenými výjimkami. Vedle toho ovšem kladli i zákoníci důraz na mravní čistotu, na čistotu duše, řeči a p. Ale kultická čistota stála v popředí.

NZ přejímá částečně židovské názory a předpisy o kultické nečistotě hrobů [Mt 23,27], malomocných [Mt 8,2-4] a označuje démony za nečisté duchy [Mt 12,43; Mk 5,2.8.13; 7,25; L 4,36; 6,18; 8,29; 9,42; Sk 5,16; 8,7; Zj 16,13; 18,2]. Ale co se týče pokrmů a zvířat, platilo slovo Ježíšovo Mk 7,1-23 [sr. Mt 15,11]. Podle řečeného textu Mk 7,19 se zdá, že nutno čísti verš „očišťuje všecky pokrmy“ ve vztahu na Ježíše: „I řekl jim, očišťuje všeliké pokrmy: Tak jste i vy nerozumní?…“. Tak to vykládá už Chrysostomus v souhlasu se Sk 10,15. Na rozdíl od vnější, kultické nečistoty mluví Ježíš o nečistotě vnitřní [Mt 23,25nn; Mk 7,20nn; sr. Mt 5,8]. Učedníci z počátku nepochopili dalekosáhlost těchto výroků Ježíšových, takže žádali od pohanů, kteří se připojili k církvi, zachovávání některých vnějších předpisů o kultické čistotě [Sk 15,28n] a sami se z počátku vyhýbali styku s pohany. Petrovi bylo třeba zvláštního vidění, aby odvrhl tyto předsudky [Sk 10,1-16; 11,9; sr. Ga 2,11nn], ačkoliv už předtím porušil židovské předpisy tím, že se usadil u Šimona, jehož koželužské povolání jej činilo kulticky n-ým [Sk 9,43]. Pavel ve své praxi činil ústupky některým lidem, kteří zásadu Ježíšovu nedovedli plně pochopit [Sk 21,26; Ř 14,20], jinak však ve svých sborech dával plnou svobodu [Ko 2,16; 1Tm 4,4n], ale z lásky ke „mdlým“ doporučuje zachovávání starých předpisů [Ř 14,15.21] a neláme hůl nad těmi, kteří pro svědomí nemohou jísti maso obětované modlám [Ř 14,14; 1K 8,7]. Tak přenáší v duchu Ježíšově pojem n-y z vnějšku do nitra člověkova [Tt 1,15]. To, co vylučuje z obecenství Božího, není n. kultická, ale mravně náboženská [Ř 1,24; 6,19; 2K 7,1; 12,21; Ef 4,19; 5,3.5; sr. 2K 6,17; Iz 52,11; Žd 12,15; 2Pt 2,20]. Opakem n-y je posvěcení [1Te 4,7]. N. je skutek těla [Ga 5,19]. A jako kultická n. se přenáší na ty, kdo se stýkají s poskvrněnými lidmi, tak podle Pavla posvěcení má vliv i na ty, kteří se s posvěceným člověkem stýkají [1K 7,14]. *Očistiti, očišťování.