Zachariáš (prorocká kniha)

Zachariáš [prorocká kniha].

1. Prorok a jeho doba

Zachariáš, syn Barachiáše, syna Iddo [1,1] pocházel z rodu kněžského. Je o něm zmínka v Ezd 5,1; 6,14, a je patrně totožný s knězem z čeledi Iddo v Neh 12,16.

V uvedených místech v Ezd je uváděn jako syn Iddo, avšak výrazem „syn“ mohl být označen i vnuk nebo další potomek. Působení proroka Z. je přesně datováno: prvé proroctví v osmém měsíci druhého roku vlády krále perského Daria, t. j. na podzim r. 520 př. Kr. [1,1]; svá noční vidění měl 24. Šebatu [jedenáctého měsíce] téhož roku, t. j. začátkem r. 519 př. Kr. [1,7], dále prorokoval 4. dne měsíce Kislef [devátého] ve čtvrtém roce Dariově, t. j. koncem r. 518 př. Kr. [7,1]. Začal tedy působit o dva měsíce později než prorok Aggeus, avšak působil o dva roky déle než on [Ag 1,1; 2,10,20].

V této době se úsilí Jerusalemských a Judských soustřeďovalo na stavbu chrámu [1,16; 4,9; 6,12-15]. Světským představitelem společenství židovského byl Zorobábel z rodu Davidova, který byl Peršany ustanoven za místodržícího nebo správce v Jerusalemě. Zdá se však, že byl nějakým způsobem sesazen; ať tomu bylo jakkoli, je jisto, že nesplnil vysoké naděje, které prorok Zachariáš do jeho osoby a působení vkládal.

2. Kniha

Od proroka Z., působícího v VI. stol., pocházejí zřejmě jen kap. 1-8. Další části mají samostatné nadpisy: „Břímě slova Hospodinova…“ [9,1], „Břímě slova Hospodinova příčinou Izraele“ [12,1]. [Výraz „břímě“ je sice odvozen od slovesa značícího „zvedat“, avšak je míněno pozvedání hlasu, tedy „výrok“]. I staré podání dosvědčuje, že kap. 9-14 nebyly považovány za součást proroctví Z-ova. Mt 27,9 uvádí citát Za 11,12-13 jako „povědění Jeremiáše proroka“ [v Kralické bibli z r. 1613 a v jejích pozdějších přetiscích je „Jeremiáše“ vypuštěno, ačkoliv všecky staré rukopisy i Kralická šestidílka je mají.] Poměrně brzo byla zjištěna obsahová i dobová odlišnost kap. 9-14 od vlastního proroctví Z-ova v kap. 1-8. Někteří autoři nazývají kap. 9-14 „Deuterozachariáš“, t. j. „druhý Zachariáš“; není to však vhodné, protože tyto kapitoly jsou složeny z proroctví různého původu a rázu.

3. Obsah knihy

4. Vlastní proroctví Zachariášovo

Začíná obecným úvodem [1,1-6], v němž je požadován návrat k Hospodinu. Jádrem proroctví je však soubor osmi vidění [1,7-6,15], o nichž vypráví Z. v 1. osobě. Není zcela jasno, zda výraz „viděl jsem v noci“ [1,8] značí sen či spíše obraz, který se jeví při pohledu na souhvězdí zářící na obloze [Sellin]. V každém případě můžeme spíše počítat se skutečným prožitkem prorokovým než s nějakou úpravou myšlenek podle slohové šablony. Sedm nočních vidění má schéma: úvod, líčení viděného, otázka prorokova, vysvětlení andělovo.

Jen čtvrté vidění [3,1-9] se tomuto schématu vymyká, lze proto soudit, že bylo přiřazeno dodatečně, což potvrzují i důvody obsahové. Vidění se událo v době [viz odst. 1], kdy dohasínala různá povstání proti perskému králi Dariovi; avšak Judští stále žili v naději na obnovu samostatného státu. Nositelem této naděje byl člen královského rodu davidovského Zorobábel. Proroctví Z-ovo ve svém původním znění bylo patrně zaměřeno k podpoře tohoto úmyslu [4,6-10], avšak po ztroskotání těchto nadějí a odchodu Zorobábelově bylo nutno je upravit. Na místo Zorobábele, jenž měl být pomazaným králem, nastoupil duchovní představitel pospolitosti židovské, velekněz Jozue. Stopy tohoto dvojího pojetí jsou patrné na závěru vidění, kde se mluví o více korunách [věncích], ač pro velekněze Jozue stačí jedna [6,11]. S ohledem na tuto změnu v osobě bylo patrně přidáno i formou odlišné 4. vidění [kap. 3,1-10]. Tyto změny, a pravděpodobně i jiné, způsobily, že nynější podoba těchto vidění je nejasná a těžko srozumitelná; mnohé těžkosti způsobuje i výklad samotných obrazů, které navazují na prastaré představy orientálního mythu.

Další část vlastního proroctví Z-ova, [kap. 7-8] je soustředěna kolem otázky o postu [7,3], na niž je odpověď teprve v 8,19. Prorocký důraz na spravedlnost a lásku se projevuje při tomto thematu i při dalších doplňcích, jež jsou obohaceny o zaslíbení.

Prorok Z. se jeví jako druh Aggeův, neomezuje se však jen na výzvy ke stavbě chrámu, nýbrž zaměřuje se spíše k znovuzřízení vlády Hospodinovy nad Judskými skrze Pomazaného; shoduje se však s Aggeem v hlásání pokorné poslušnosti vůči Hospodinu. Je horlivým prorokem vnitřní obnovy.

5. Přiřazené soubory proroctví [kap. 9–14]

Další oddíly knihy Z. se liší nejenom nadpisy bez uvedení jména prorokova a data [9,1; 12,1; viz odst. 1], nýbrž i jazykem, slohem, obsahem a zaměřením. Někteří badatelé, zvl. Stade, považovali těchto šest kapitol za soubor v podstatě jednotný, jehož původcem by byl t. zv. „Deuterozachariáš“. Společnými rysy všech těchto proroctví je používání starobylých výrazů a obratů z doby před zajetím babylonským, avšak některé rysy odkazují spíše do doby mnohem pozdější, na př. zmínka o Řecích [Javan] jako nepřátelích Judy [9,13]. Při podrobnějším rozboru se však ukazují další rozdíly mezi kap. 9-11 a kap. 12-14, a toto dělení je potvrzováno i nadpisy 9,1 a 12,1.

6. První soubor výroků slova Hospodinova

Kap. 9-11. Zvláště první část 9,1-8 budí dojem, že toto proroctví pochází z doby asi o dvě stě let starší než vlastní proroctví Z-ovo. Jsou zde představovány městské státy syrské, foinické a filistinské ještě jako samostatné. I další oddíl, jenž zaslibuje příchod mírumilovného krále [9,9-10] a Boží ochranu[9,11-17], užívá výrazů, které připomínají dobu dvou království: Juda a Efraim, t. j. království izraelské. Podobně i v kap. 10. se vyskytují výrazy dům Judův a dům Jozefův [v. 6], a mluví se o velmocích Egyptě a Assyrii [v. 10-11]. Podle těchto vnějších znaků by bylo lze vznik těchto proroctví [9,1-10,3] klást do doby před r. 721 př. Kr.; avšak zmínka o Řecích [9,13; viz předchozí odst.] a o exilu J 9,11-12 je odkazují do doby značně pozdější. Můžeme uvažovat nejspíše o III. stol. př. Kr.,podobně jako u následujícího oddílu 10,3-11,3,kde Assyrie a Egypt značí řecké vládce těchto oblastí z rodu seleukovského a ptolemaiovského.

Vyprávění o pastýřích [11,4-17; 13,7-9] má zřejmě na mysli nějaké konkrétní události, zvláště zmínka o zahlazení tří pastýřů během jednoho měsíce [11,8] je oporou různých výkladů: její vztažení na tři krále izraelské z VIII. stol. př. Kr. [2Kr 15,10-17] nevyhovuje plně; proto myslí jiní vykladači na nevěrné velekněze ze začátku II. stol. př. Kr. [srov. 2Mak 4-5,13-14 a j.]. Protože ani toto řešení neuspokojuje, bude nejlépe hledat s Horstem a j. původ těchto výroků v historicky temné době IV. –III. stol. př. Kr. [*Izrael. 7].

7. Druhý soubor výroků

Kap. 12-14. Tento oddíl obsahuje dvojí částečně souběžné zvěstování spásy pro Jerusalem: podle prvého [12,1-13,6] budou nepřátelé ohrožující Jerusalem potřeni, a země bude očištěna ode všeho hříchu a nečistoty; i druhé líčení [14,1-21] ukazuje, a to ještě názorněji, vítězství lidu Hospodinova a posvěcení země [oddílek 13,7-9 patří jako závěr ke kap. 11]. Obojí líčení se zdá být ještě mladší než předchozí kapitoly jak slohem, tak obsahem. Velká část badatelů klade jejich vznik teprve do II. stol. př. Kr., avšak jiní soudí, že k uzávěru sbírky prorockých knih došlo již v století předcházejícím. Lze však doufat, že podrobné studium nově nalezených rukopisů z jeskyň v Judské poušti pomůže k lepšímu poznání této doby, a tím i k přesnějšímu časovému určení a výkladu těchto biblických oddílů. Avšak i tato pozdější proroctví se drží na úrovni zvěsti starých velkých proroků, i když se to projevuje způsobem zdánlivě protichůdným: proroci, kteří nepochopili, že Hospodin již přestal dávat dar prorocký, budou potrestáni [13,2-6].

8. Složení a místo knihy Zachariášovy

Na konci souboru t. zv. malých proroků následovala za proroctvím Zachariášovým z let 520-518, jež je obsaženo v Za 1-8, ještě tři kratší bezejmenná proroctví, která byla označena nadpisy massá' „výrok“ [Kral. „břímě“]. Prvé z nich zahrnovalo nynější Za 9-11, druhé Za 12-14, a třetí nynější knihu *Malachiášovu. Jméno Malachiáš není svým původem jménem vlastním, nýbrž hebrejské mal'ákí znamená „můj posel [anděl]“ a je vzato z Mal 3,1 a dosazeno do nadpisu Mal 1,1. Předchozí dva malé soubory s podobnými nadpisy byly přiřazeny k dřívějšímu proroctví Zachariášovu. Tím způsobem byl ustálen počet knih t. zv. malých proroků na posvátné číslo 12. [Připojení kap. 9 a násl. k původnímu proroctví Z-ovu se vysvětlovalo dříve též tak, že prý tento oddíl pochází od proroka jménem Zachariáš, syn Jeberechiášův, který byl současníkem Izaiášovým (Iz 8,2). I když je pozoruhodná podobnost i ve jménu otce (sr. Za 1,1), není tento výklad nikterak jistý ani nutný]. NZ-í citát Mt 27,9 svědčí o tom, že ještě v I. stol. po Kr. nebyl – aspoň v některých kruzích – rozsah knihy Z-ovy ustálen [viz odst. 2]. Kromě tohoto významného citátu je v NZ uváděno z knihy Z. i proroctví o králi přijíždějícím na oslu [Zach 9,9-10; Mt 21,5; J 12,15]. Ve Zj je častěji používáno obrazů z nočních vidění [kap. 1-6] i z líčení slávy Jerusalema.

9. Poselství knihy Zachariášovy

*Aggeovým úkolem bylo naléhavě povzbudit navrátilce z Babylona ke stavbě a opravě chrámu. Z. však se soustředil na zdůraznění Boží nekonečné moci a milosti, jež se projeví v duchovním ozdravění a nápravě lidu. Vyzýval sklíčené obyvatele Jerusalema, aby činili pokání a spolehli se na Boží sliby. Bůh řídí osudy národů. Doposud však má zalíbení ve svém lidu a obnoví své panství v Jerusalemě „ne silou, ani mocí, ale svým Duchem“ [Za 4,6]. To je stručně poselství celé knihy i při vší její rozmanitosti. Úkolem Z-ovým bylo prostřednictvím obrazných slov a dramatických symbolů pozdvihnout oči lidu k věčným cílům Božím, jež budou v určený čas uskutečněny. Jeho vidění podávají obraz duchovně obnoveného Jerusalema, v němž budou přebývat čistota, pokoj a šťastný prospěch. Ti, kteří by tomuto Jerusalemu chtěli uškodit, sami budou zničeni. Náboženský obsah kap. 9-14 lze shrnout do těchto vět: Nad zmatky a střetnutími vzájemně se potírajících království vládne Hospodin zástupů, a to tak, že bdí nad vyvoleným lidem a nakonec přivede všecky národy do svého chrámu, aby se mu klaněly [9,1-8. 14-16; 14]. Mesiášský král, kterého pošle Bůh svému lidu, přijde pokojně a zahájí období míru [9,9n; sr. Mt 21,5]. Bude božským Pastýřem. Kdyby však lid dal přednost pastýřům nehodným, sestoupí Boží soud jak na lid, tak na pastýře [10; 11]. To, že Bůh vyvolil Jerusalem a obdařil jej prospěchem, nesmí vést k pýše a sebespokojenosti, nýbrž k ustavičnému pokání a ochotě očišťovat společenský život ode všech mravních a sociálních poskvrn [12]. Na konec se stane Jerusalem městem Boží svatosti [14,2 On] a Hospodin králem nade vší zemí [14,9].