Zorobábel

Zorobábel. Jméno toto patrně pochází z babylonského Zér-Bábili, t. j. „sémě Babylona“; značí, že se nositel tohoto jména narodil v Babylonii. Byl to poslední blíže známý potomek královského rodu davidovského, avšak SZ podání není jednotné, pokud se týče jeho otce: 1Pa 3,19 uvádí v rodokmenu *Pedaie, Ezd 3,2, Neh 12,1, Ag 1,1 a j., jakož i oba rodokmeny Ježíšovy v NZ [Mt 1,12, L 3,37] *Salatiele; Zachariáš žádný údaj o otci nemá. Jisto však je, že Z. byl vnukem krále judského Jekoniáše [1Pa 3,17].

Nezdá se, že by Z. byl totožný se Sezbazarem. Z. je uváděn na prvém místě mezi dvanácti vůdci velké skupiny Judských, která se vracela ze zajetí babylonského do Jerusalema [Ezd 2,2 = Neh 7,7]. SZ neuvádí dobu tohoto návratu, lze však předpokládat, že tato druhá skupina – prvá pod vedením Sezbazarovým se vrátila asi hned po r. 538 – přibyla do Judska předr. 520.

Z. po návratu uváděl do pořádku zvláště zařízení náboženská: zreorganisoval službu levitů [Ezd 3,8; srov. též Neh 12,47] a zahájil obnovu chrámu jerusalemského, po př. pokračoval v ní po předchozím nezdařeném pokusu [Ezd 5,2; Ag 1,12 a 14; 2,5; Za 4,9]. Byl v té době, t. j. v druhém roce vlády perského krále Daria [r. 520/519 př. Kr.] „knížetem judským“ [Ag 1,1 a j.], t. j. místodržícím, po př. zplnomocněncem perského krále pro oblast judskou. V této funkci byl nazýván též *Tirsata [Ezd 2,63; Neh 7,65-70].

Proroci Aggeus a zvláště *Zachariáš kladli do Z. veliké naděje a viděli v tomto potomku Davidovu budoucího mesiášského krále: vyvoleného služebníka Hospodinova [Ag 2,24], který dokoná výstavbu chrámu [Za 4,6-10], a zřejmě na něho se původně vztahoval i příkaz o korunování velekněze *Jozue [Za 6,9–14; sr. též *Zachariáš (pror. kniha), odst. 4]. Zde a snad i jinde byly pocty určené původně světskému představiteli společenství judského, potomku Davidovu Z-ovi, přeneseny na představitele duchovního, velekněze Jozue.

Avšak při dokončení chrámu již Z. nebyl [Ezd 6,13–18] a není uvedeno, proč. To dalo vznik různým dohadům: Z. po vykonání svého úkolu, po př. po uplynutí stanovené doby, byl ze svého úřadu Peršany odvolán; Sellin a j. soudí, že Z. jako potomek královského rodu na sebe příliš soustřeďoval snahy Judských po samostatném království, že se proto stal nebezpečným perské vládě, a byl jí proto sesazen a snad i potrestán. Toto pojetí má částečně oporu v Ezd 5 a v úpravách některých oddílů *Zachariášova proroctví.