Heslo
Vylévati, vylévání, vylíti
Vylévati, vylévání, vylíti. V-i krev = prolévati krev, způsobiti krveprolití, vraždit [Gn 37,22; Př 1,16; 6,17; Iz 59,7; Jr 22,3; Mt 23,35; Sk 22,20; Ř 3,15; Zj 16,6] *Krev. ‚V-i v sobě duši‘ [Ž 42,5], doslovně ‚v-i na sebe duši svou‘ = rozplývat se ve svých citech. ‚V-i srdce, žádosti‘ [Ž 62,9; 102,1; 142,3; Pl 2,19; sr. 1S 1,15] = vyjevit vše a nic nezatajit v pokání a s důvěrou, že Bůh jich nenechá bez povšimnutí; úpěnlivě prosit. ‚V-i prchlivost‘ = zalíti prchlivostí [Pl 2,4; Ez 9,8; Oz 5,10]. V Ž 141,8 prosí pisatel, aby Bůh nevyléval jeho duši, doslovně, aby ji neobnažoval [sr. 2K 5,1-4], nezbavoval života [Iz 53,12]. V 1S 7,6 jde o úlitbu vody před Hospodinem. *Voda. Sr. 2S 23,16; *Oběť mokrá, hebr. nések = úlitba [Lv 23,18; Iz 57,6; Jr 7,18; 19,13].
Mt 26,28; Mk 14,24; L 22,20 mluví o své smrti jako o násilně vylité krvi, jež potvrdí a uskuteční novou smlouvu k užitku mnohých [Jr 31,31nn]; [sr. Ex 24,6.8]. Smrt násilím, kterou Ježíš vidí před svýma očima, stala se tím, že ji Kristus vědomě a dobrovolně podstoupil, skutkem nejvyšší sebeoběti. *Večeře Páně.
Už ve SZ-ě se mluví nikoli jen o v-í prchlivosti a hněvu [2Pa 34,21.25; Ž 69,25; 79,6; Iz 42,25; Jr 7,20; 10,25; 42,18], nýbrž také o v-í Božích darů v takové míře, že je možno mluviti o dešti a zaplavení těmito dary [Jl 2,23n; Mal 3,10]. Zvláště se prorokuje o vylití Ducha s výsosti [Iz 32,15; 44,3; Ez 39,29; Jl 2,28n; Za 12,10]. NZ vidí splnění tohoto slibu ve svatodušní události [Sk 2,16nn.33; Tt 3,5n]. Tuto bohatě zaplavující milost Boží popisuje jako rozlitou Boží lásku [Ř 5,5]. Pavel tu ovšem nemyslí jen na svatodušní událost, nýbrž na dar Ducha sv., který je dán každému věřícímu a ujišťuje jej o Boží lásce.