Upřímost, upřímnost, upřímý

Upřímost, upřímnost, upřímý. Abychom pochopili obsah těchto bibl. pojmů, je třeba si uvědomiti, že hebr. výrazy, jež jsou tak překládány [kořeny t-m-m, š-l-m, j-š-r], označují celost, neporušenost, to, co je plně vyvinuto. Žádá-li David pro svého syna srdce u-é, aby ostříhal Božích přikázání [1Pa 29,19], žádá, aby mu Bůh dal plně vyvinuté schopnosti srdce, ničím nenarušené a bez jakéhokoli nedostatku. O Amaziášovi se praví ve 2Pa 25,2, že „činil to, což pravého bylo před očima Hospodinovýma, ale však ne srdcem u-ým“, t. j. ne celým srdcem. U-ost může označovat také nevinnost, nezáludnost, prostotu. Praví-li Abimelech v Gn 20,5, že se dopustil nepatřičného činu v upřímnosti srdce a v nevinnosti rukou, chce tím říci, že v jeho srdci nebylo ani potuchy o tom, že by činil něco nesprávného. „Chodit v dokonalosti srdce a upřímnosti“ [1Kr 9,4] znamená žít celým srdcem a neošemetně. Žalmisté a *spravedliví jsou přesvědčeni, že chodí v u-i srdce, t. j. že si nejsou vědomi žádné záludnosti, částečnosti, necelosti ve svém životě před Bohem [Ž 26,1.11; 101,2; Př 19,1; 28,6; Jb 2,3.9; 4,6; 27,5; 31,6]. Jejich srdce není dvojité, rozdělené [Ž 12,3]. Jsou nevinní, neporušení, dokonalí [Jb 1,1.8; 9,22; Ž 37,18; Př 28,10], touží po dokonalém zachovávání ustanoveních Božích [Ž 119,30]. U-ý, pobožný a spravedlivý jsou souběžné výrazy [Ž 17,2; 18,26; 84,12; 101,2.6; Př 2,9.21; 11,5; 14,2; 17,26]. Praví-li se o berle Boží vlády, že je nejupřímnější, chce se říci, že je nejspravedlnější [Ž 45,7]. Jednat u-ě může znamenat jednat spravedlivě [Dn 11,17], Jen ti, kteří chodí v u-i a činí spravedlnost a mluví pravdu celým srdcem, budou přebývati v stánku Božím [Ž 15,1n; 84,12; 140,14; Př 28,18]. *Přímé. Na takového člověka lze spolehnout, kdežto v ústech těch, kteří mají porušené srdce, není žádné u-i [Ž 5,10]. Mezi u-ými je dobrá vůle [Př 14,9], protože k u-sti patří spravedlivé zachovávání vztahů smlouvy a pokoje [sr. Mal 2,6]. Ti, kteří jsou opakem u-ých, je ovšem nenávidí [Ž 5,10; 11,2; Př 29,10], ale Hospodin u-ost oblibuje [1Pa 29,17], věřící uchovává v u-osti [Ž 41,13], nic neodepře chodícím v u-osti [Ž 84,12], k u-ému se chová upřímě [2S 22,26], působí mu spásu [Ž 7,11], dává mu světlo ve tmách [Ž 112,4], zná jeho dny [Ž 37,18], obdarovává jeho rodinu požehnáním [Ž 112,2], dává mu dlouhověkost [Př 2,7], sděluje mu svá tajemství [Př 3,32], jeho stánek vzkvete [Př 14,11], jeho modlitba se mu líbí [Př 15,8]. Cesta Hospodinova je silou u-ému [Př 10,29] a jeho vlastní cesta je ‚vydlážděná‘ [Př 15,19].

Nejasný je smysl Pís 7,9. Karafiát překládá: „Ústa tvá jako víno výborné, plynoucí milému mému v upřímnosti“. Gesenius navrhuje překlad: „Plynoucí milému mému hladce, nerušeně“. Podobně angl. autorisovaný a Lutherův překlad. *Kniha Upřímého [Joz 10,13; 2S 1,18].

Řecké haplûs, haplotés označuje to, co je bez vnitřní rozpolcenosti a porušenosti, tedy celé, čisté, jednoduché, prosté, sprostné [*Sprostně, sprostnost], zdravé, pravdivé. V Ř 12,8; 2K 8,2; 9,13 jde o nerozpolcenou obětavost, obětavou dobrotu. Řecké eilikrinés, eilikrineia znamená to, co bylo vyzkoušeno na slunci, co je tedy naprosto čisté a bez vady. ‚Přesnice u-osti‘ [1K 5,8] = nekvašený chléb čistoty. Věřící, očištění Kristem, mají žít celý život jako Židé o svátcích velikonočních, kdy muselo být všecko vyčištěno od starého kvasu, obrazu špatnosti a zloby. Ap. Pavel káže slovo Boží ‚z u-osti‘, t. j. v čistotě, bez vedlejších úmyslů, nezištně [2K 2,17], rovněž o svém životě praví, že to byl život ‚v sprostnosti a u-osti Boží‘ [podle spolehlivějších textů ‚v svatosti a u-osti Boží‘], t. j. v čistotě, jež je darem Boží milosti, tedy nikoli v obojakosti a hledání pozemských osobních zájmů [2K 1,12]. O čistotě a bezvadnosti se mluví také ve F 1,10. Snad se tu myslí na kultické předpisy SZ o obětních zvířatech, jejichž čistota a bezvadnost je obrazem mravní čistoty. 2Pt 3,1 překládá Žilka: „V nich [t. j. v dopisech] připomínkou probouzím jasnou rozmyslnost, abyste měli na paměti…“, t. j. ničím neporušenou schopnost mysliti jasně.

Řecké euthys ve Sk 8,21 znamená „rovný“, t. j. poctivý, u-ý. Šimon chtěl dosáhnouti toho, aby vkládáním rukou mohl udělovat Ducha sv., ale při tom sledoval vedlejší úmysl vlastního sebeobohacení.

U-ost ve 3J 1,3 n je překladem řeckého alétheia = pravda. *Pravda.