Sprostně, sprostnost, sprostný

Sprostně, sprostnost, sprostný, prostě, upřímně; prostota, upřímnost; *prostý, jednoduchý, všední. *Nesprostně choditi. Hebr. tám, které kral. překládají výrazy sprostný [Jb 1,1.8; 2,3], upřímý [Jb 8,20; 9,20nn], prostý [Gn 25,27] a jinak, znamená původně celý, plně rozvinutý, neporušený. Tak je tohoto výrazu užito na př. při předpisech o zvířatech [Ex 12,5 překládají Kral. „bez vady“]. Jde-li o popis člověka, naznačuje tento výraz jeho zdraví a normálnost, myšleno však především jako „normální“ vztah k Bohu a jeho Zákonu. Praví-li se o Jákobovi, že na rozdíl od divokého Ezaua byl prostý a zdržoval se ve stanu, chce se říci, že byl zdravý a normální, bez vady, téměř možno říci dokonalý před Bohem [sr. 1Kr 9,4, kde se mluví o dokonalosti srdce; dále Ž 18,33 a Ez 28,15, kde je užito hebr. výrazu téhož kořene]. Někde Kral. podobný výraz tom, tummá [dokonalost, plnost] překládají nevinnost [Ž 7,9; 41,13], jinde sprostnost [Ž 25,20; Př 2,7; 11,3]. V Ž 116,6; 119,130 překládají Kral. hebr. peti [= nezkušený; kdo se nedovede bránit a snadno se dá svést; v Př 8,5 překládají tentýž výraz slovem hloupý] výrazem sprostný. Hospodin právě takové zachovává [Kral. ostříhá] a dává jim poznání [Kral. „vyučuje sprostné rozumnosti“]. Ve 2S 22,27 a Ž 18,27 je tak překládán hebr. kořen brr [= odděliti; očistiti se; býti čistý]. Bůh se k mravně čistému [Kral. sprostnému] ukazuje čistým [Kral. sprostně], kdežto se záludným [Kral. s převráceným] nakládá podle jeho záludnosti, klade mu překážky [sr. Lv 26,23n. 27n; Př 3,34].

Převodem hebr. peti jsou řecké výrazy akakos [= bezelstný, nevinný Žd 7,26, prostý Ř 16,18] a akeraios [= nesmíšený, nepoškozený, nezkažený, nedotčený ve zlém, bezelstný (Ř 16,19 mají Kral výraz prostý ke zlému, t. j. nepřípustný zlému)]. Obrat „sprostní jako holubice“ [Mt 10,16] snad navazuje na bezvadnost zvířete, vhodného k oběti, a má na mysli bezelstnost učedníků Ježíšových. Řeckého haplús [= jednoduchý, prostý; bez vnitřní rozdvojenosti; zdravý] je užito u Mt 6,22, L 11,34 o oku. Může znamenat zdravý, neporušený, pokud jde o popis tělesného stavu oka; v duchovním smyslu, který je vlastním záměrem výroku, jde o bezelstné a vnitřně nerozpolcené naslouchání a poslouchání vůle Boží. Porušené oko zprostředkuje falešné duchovní poznání [„světlo, kteréž je v tobě, je tma“]. Oko je tu výrazem, který nahrazuje SZ pojem *srdce. Sr. Př 22,9 a 23,6, kde v hebr. textu stojí proti sobě „oko dobré“ a „oko zlé“ [„Nejez chleba (člověka, jenž má) zlé oko“]. Řecké haplotés [= prostota, dobrota, čistota] se vyskytuje ve 2K 9,11; 11,3; Ef 6,6; Ko 3,22 a j. Ve 2K 9,11 jde o dobrotu, schopnou oběti, tedy obětavost [ve v. 13 je tentýž výraz přeložen slovem upřímný – upřímá sdílnost -; v. 11 překládá Žilka: „Abyste mohli upřímně dávati“]. Ve 2K 11,3 jde o upřímnou náklonnost ke Kristu [Škrabal překládá: „od prostoty (a čistoty) vůči Kristu“; Hejčl-Sýkora: „Od upřímnosti ke Kristu“]. V Ef 6,5 jde o upřímnost srdce [sr. 1Pa 29,17]. Ve 2K 1,12 se dovolává Pavel svého svědomí, že žil „v sprostnosti [řecky haplotés] a v upřímnosti Boží“, t. j. té prostotě a upřímnosti, které platí před Bohem. Některé řecké texty mají však místo haplotés výraz hagiotés [= svatost]. Hejčl podle toho překládá: „Že jsme žili v upřímné a bohulibé svatosti“. Žilka: „V svatosti a čistotě Boží“. Řeckého výrazu afelotés [= prostota, jednoduchost, upřímnost] je užito ve Sk 2,46. Chce se tím říci, že Kristus naplňoval jejich srdce tak, že neměli v sobě místa pro jiné myšlenky [sr. Kaz 9,7; Sk 8,39].