Pobožný

Pobožný. Ve SZ tak překládají Kral. jednak hebr. tám [= dokonalý, úplný, Ž 37,37], jež jindy tlumočí výrazy upřímný [Ž 64,5; Př 29,10], sprostný [Jb 1,1.8; 2,3], prostý [Gn 25,27], jednak chásíd [= laskavý, milosrdný, dobrotivý; zbožný Mi 7,2], jež se stalo odborným názvem pro t. zv. chᵃsídím, t. j. svaté Boží [1S 2,9; Ž 30,5; 31,24; 37,28], zbožné, kteří v době Makkabejské tvořili přísnou židovskou sektu, jež podporovala Judu Makkabejského. 'Anšéchesed [= muži pobožní] podle Iz 57,1 odcházejí [umírají] na znamení toho, že se blíží něco zlého, ač si toho málokdo povšimne [sr. 2Pt 2,9]. V NZ jde o překlad tří řeckých výrazů: eusebés, nábožný [o Korneliovi, přívrženci židovství, proselytovi, jenž zachovával určité židovské předpisy a zúčastnil se synagogálních bohoslužeb Sk 10,2 (Kral. překládají „nábožný“) a o jednom z jeho vojáků Sk 10,7 (Kral. „pobožný“)]. V 2Pt 2,9 jde o pobožného ve smyslu toho, co bylo řečeno v hesle *pobožnost. – Druhý výraz, překládaný Kral. „pobožný“, je řecké eulabés [= opatrný, mravně svědomitý, uctivý, zvl. v náboženském smyslu]. Kral. toto slovo překládají také výrazem „nábožný“ [L 2,25; Sk 2,5]. Jde o označení zbožných Židů, kteří v posvátné úctě zachovávají Zákon [Sk 8,2; 22,12]. – Třetí výraz, jenž tvoří podklad pro Kral. „pobožný“, je v 1K 11,19 řecké dokimos [= vyzkoušený, osvědčený, spolehlivý, ryzí, přečištěný]. Ten, kdo se osvědčil jako věřící v životě a bude za takového prohlášen při posledním soudu, je nazýván dokimos. Nejen utrpení jsou prostředkem vyzkoušení věrnosti [K 5,3n; 1K 3,13; Jk 1,12], ale i kacířstva [1K 11,19].