Nábožný

Nábožný. Tak překládají Kral. pět řeckých výrazů, nejčastěji sebomenos [= ctící, ctitel, totiž Boha; Sk 13,43.50; 17,4.17], jenž je vedle přímého označení prosélytos [Kral. : nově na víru obrácený Sk 2,10] ustálený výraz pro proselyty, t. j. pohany, kteří se přidali k židovství. Židé aspoň podle pozdějšího podání rozeznávali dvojí proselyty: proselyty spravedlnosti, kteří přijali židovství cele [s obřízkou, křtem a oběťmi], a proselyty brány, kteří přijali jen 7 příkazů *Noemových [sr. Gn 9,4–6], nikoli obřízku. Tito proselyté nižšího stupně byli snad nazýváni sebomenoi. Jde o lidi, kteří mají posvátnou úctu před Bohem. Jiným řeckým výrazem, který Kral. překládají n., je eulabés [vl. = opatrný, úzkostlivý, svědomitý; L 2,25; Sk 2,5]. Jde tu o zbožnost, jež spočívá hlavně ve svědomitém plnění Zákona [pobožní Sk 8,2; 22,12]. Jejím zvláštním přízvukem je náboženská úzkost, strach, naprostá vážnost [sr. eulabeia = vážnost, Žd 12,28]. Jednou slovem n. překládají Kral. řecké eusebés [Sk 10,2], jež jindy tlumočí jako pobožný [2Pt 2,9]. Označuje člověka, jenž se dává při všem svém jednání vésti bázní Boží, tedy totéž, co ve SZ znamená *spravedlivý [Př 12,12; Iz 24,16; 26,7], šlechetný [Iz 32,8], *upřímný [Mi 7,2]. Jednou tak překládají deisidaimón [Sk 17,22] k označení přehnané pobožnosti Athéňanů, kteří z bázně, aby neurazili žádné božstvo, postavili oltář neznámému bohu. Jednou konečně tak překládají řecké thréskos [Jk 1,26] ve smyslu bohoslužebné zbožnosti. *Náboženství.