Učiti se, naučiti se

Učiti se, naučiti se. Jisté tvary slovesa l-m-d, o němž bylo pojednáno v hesle *Učiti, mohou znamenati také u. se, přivykati si. V tom smyslu se mluví o tom, že se Izraelci mají u. bázni Boží, t. j. činiti vůli Boží a podrobovati se jí ochotně, s pokorou a bez reptání [Dt 4,10; 14,23; 17,19; 31,12n]; mají si přivyknout dobřečinění [Iz 1,17], spravedlnosti [Iz 26,9n], *umění [Iz 29,24] a cestám Hospodinovým [Jr 12,16; sr. Ž 25,9]. Ve všech těchto případech jde v podstatě o poslušnost Zákona Božího a Božích příkazů [Ž 119,71.73]. Proto je Izraelec varován, aby nebyl přítelem hněvivého a neobcoval s mužem prchlivým, protože by se tak mohl naučit jeho stezkám [Př 22,25]; nemá se u. cestě pohanů [Jr 10,2; sr. 13,23] a jednou se nebude u. ani boji [Iz 2,4; Mi 4,3]. Kdykoli však mluví SZ o učení se, vždy myslí na uchvácení celé lidské bytosti, nikoli pouze na činnost paměti nebo jen rozumu. Hebr. l-m-d znamená totiž něco poznat a pak plnit a zachovávat.

U Jr 10,8 je užito tvaru slovesa jásar [= napravovati, napomínati, učiti]. Karafiát, který chtěl při své revisi uchovat pokud bylo jen poněkud možno znění Kral., překládá přesněji: „Učí se [z] marností, [kteréž] dřevo jsou“. Myslí se tu na dřevěné modly [‚marnosti‘ sr. Dt 32,21; Ž 31,7; Jr 8,19; 14,22], u nichž nábožensky zbloudilý Izraelec hledá poučení. Doslovný překlad by byl spíše: „Poučení model – toť dřevo“.

Řeckým překladem hebr. l-m-d je manthanein [= zvyknouti si na něco, *zvěděti Sk 23,27, poznati, naučiti se, porozuměti]. U J 7,15 jde o školské zaměstnávání se Písmem. Židé popírali Ježíšovo oprávnění učit, t. j. zvěstovat Boží vůli na podkladě Písma, protože neprošel obvyklým školením v Zákoně. *Učitel. Ježíš odpovídá, že se Boží vůle vtělila do jeho osoby i učení. Jen ten, kdo činí vůli Boží, může poznat, má-li Ježíš pravomoc učit či nikoli. Na ostatních místech jde především o takové přisvojení Božího Zákona, jež vede k plnění. U Mt 9,13 vyzývá Ježíš farizeje, aby se učili z Oz 6,6 [sr. Mt 12,7], t. j. aby poznali vůli Boží a dali se jí říditi. A poněvadž všecka Písma svědčí o Kristu [J 5,39], znamená u. se z Písem jíti ke Kristu a připojiti se k němu [J 6,44n], Jíti ke Kristu znamená proto býti učen od Boha. Nejpatrnější je to na výroku Ježíšovu u Mt 11,29, jenž je patrně ozvěnou knihy Sirachovy [51,34n] : „Poddejte šíji svou jhu, a nechť přijme duše vaše naučení; snadnéť jest k nalezení. Popatřte očima svýma, že jsem pracoval a nalezl sobě hojné odpočinutí“. Vzít na sebe *jho znamená stát se učedníkem a pracovat v Ježíšově službě. U. se ‚od‘ [řecky apo] něho může znamenat u. se na něm [sr. Mt 24,32] jako na vtělení toho, k čemu nabádal, co zvěstoval [sr. také F 4,9, kde apoštol vyzývá, aby čtenáři konali to, čemu se naučili a co uviděli na něm]. V Kristu se stalo království Boží skutečností. On není pouhým učitelem jako byli zákoníci. V něm se uskutečnila Boží svatá a spravedlivá vůle. Proto může těm, kteří vezmou jeho jho, zaručiti odpočinutí [*Odpočinutí]. Většina překladatelů však chápe předložku apo ve smyslu předložky para [– od] a má za to, že tu Ježíš vystupuje jako ten, od něhož lze přijmouti nejlepší poučení [sr. Ko 1,7; J 8,31]. Je ovšem sporné, zda užití předložky apo lze cele vysvětliti překladem Mt z aramejštiny do řečtiny, jak se mnozí domnívají, a nebyl-li zde zvláštní úmysl už vzhledem k Mt 24,32, kde se učedníci mají pod vedením Ježíšovým na fíkovém stromu naučit znát věčné zákony Boží vůle. Smyslem sem patří také 1K 4,6, ačkoli je zde užito jiné řecké předložky. Na vzájemném poměru Pavla a Apolla se mají Korintští naučit, že„pro každé lidské sebevědomí jsou Písmem stanoveny velmi určité meze, že nikdo si nesmí troufat určovat svým rozumem, kde je konečná pravda, a že tedy si nesmí ze žádného člověka činit bojovné znamení proti jiným“ [J. B. Souček, Výklad 1K, str. 57]. Škrabal překládá: „Abyste se na nás naučili tomuto: ‚Nic nad to, co je psáno‘, a nikdo aby se jedním nepyšnil proti druhému“. Ale ať máme chápat Mt 11,29 jakkoli, jisto je, že i zde má výraz u. se význam „dát se tak poučit, aby to vedlo k činům, dát se přeformovat“. Podobně je tomu v 1K 14,31, kde Pavel také prorocký dar prvotní církve staví do služby poučení a potěšování, t. j. takového zvěstování vůle Boží, jež vede k jejímu uskutečnění v životě věřících. Také v Ef 4,20 jde o sloveso manthanein, které Kral. překládají výrazem vyučiti se. I zde jde spíš o vyučení se na Kristu než od Krista. Při tom obrat vyučiti se na Kristu [doslovně z řečtiny ‚naučiti se Krista‘] znamená plné přisvojení Krista a jeho spasitelného díla, což má zásadní vliv na utváření nového života. Jde o víc než jen o pouhé slyšení nebo vyučení [didaskein, *Učiti] podle pravdy v Ježíšovi; jde o podrobení se Kristu. Předpokladem ovšem je slyšet o Kristu, naučit se pravdě v Ježíši, že křesťané mají svléci se sebe starého člověka, ale teprve úplné podrobení se Kristu vede k tomuto výsledku. Škrabal překládá: „Vy jste se tak nenaučili na Kristu. Přece jste o něm slyšeli a o něm jste byli vyučeni podle pravdy, jak je v Ježíšovi, že se máte zbavit člověka s dřívějším způsobem života“. Podobný význam má snad i 2Tm 3,14 a Ř 16,17. Praví-li Pavel ve F 4,11, že se naučil dosti míti na tom, což má, je to opět proto, že je ‚v Pánu‘, t. j. že ‚se naučil Krista‘, dal se jím zformovat. Zj 14,3 praví, že se nikdo nemohl naučiti té písni, kterou zpívalo 144.000 vykoupených ze země [sr. Zj 15,3]. Chce se tím říci, že tuto píseň nemůže prožít a si osvojit ten, kdo neví, komu a proč je tato píseň zpívána. Je to píseň naprosto nová [Ž 33,3; 40,4; 96,1; 98,1; 144,9; 149,1; Iz 42,10; Zj 5,9], které mohou učelivě naslouchat jen vykoupení.

Nesnadný je výklad Žd 5,8, kde se o Kristu praví, že ačkoli byl Syn, z toho, což strpěl, naučil se poslušenství. Ježíš Kristus ovšem nepotřeboval se teprve učit poslušnosti, ale znamená-li manthanein, jak bylo ukázáno výše, takové přisvojení vůle Boží, že se jí člověk dá řídit, pak výrok Žd 5,8 znamená, že Ježíš na základě toho, co o něm svědčilo Písmo a co jako Syn přijal od Otce jako své poslání [sr. Žd 2,10; 9,26; 13,12], vše prakticky vyzkoušel a prožil. Ačkoli byl Syn, prošel poslušností i v utrpení, které vědomě přijal jako sobě určenou cestu. Tak podal důkaz, že je dokonalým Synem Božím [F 2,8]. Právě proto jako dokonalý Syn byl od Boha prohlášen za velekněze podle řádu Melchisedechova [Žd 5,10].

V pastorálních epištolách jde o poněkud jiný obsah výrazu u. se, naučiti se. V 1Tm 5,13; Tt 3,14 vystačíme slovesem zvyknouti si. Tt 3,14 překládá Žilka: „Naši lidé se musí učit vynikati v dobrých skutcích pro naléhavé potřeby, aby nebyli jako stromy bez ovoce“. V 1Tm 5,4 jsou vyzývány vdovy, aby děti nebo vnuky především naučily, že jest zbožné sloužiti vlastní rodině a vraceti předkům něco z toho, co od nich přijali. Timoteus je vyzýván, aby v tom, co od apoštola slyšel a čemu se naučil, vytrval [2Tm 2,2; 3,14]. Ve 2Tm 3,6n jde o získávání rozumových pouček, jež nikdy nevedou k poznání skutečné pravdy v Ježíši Kristu. A 1Tm 2,11 vyslovuje zásadu, aby se žena dávala v tichosti poučovati v plné podřízenosti, t. j. aby se učila zdrželivosti i tehdy, hledá-li poučení, a svými dotazy ve shromáždění se nesnažila vtíravě upozorňovat na sebe. Zdá se, že v okruhu pastorálních epištol pronikl už vliv intelektuální zbožnosti, jež ve vědění a rozmnožování poznatků viděla cíl křesťanského života.