Odpočinouti, odpočinutí, odpočívati

Odpočinouti, odpočinutí, odpočívati. Tyto výrazy mají v bibli několikerý význam. Především může jít o oddech od práce, ustání od díla, ustání od námahy [Mk 6,31; 14,41; L 12,19; Zj 4,8; 14,11]. Tak čteme o Bohu, že odpočinul sedmého dne [Gn 2,2], čímž je odůvodněna *sobota, den odpočinku i pro člověka [Ex 20,11; 31,17; 35,2] a zvíře ve službách člověka [Ex 23,12] a „sobotní odpočinutí“ každého sedmého roku [Lv 25,4]. S tím souvisí odpočinutí ve smyslu osvěžení [Gn 18,4; Ž 55,7; Př 29,17], takže Kral. totéž slovo, jež znamená o-í, překládají také potěšiti [1K 16,18], občerstviti [Fm 1,7.20], počerstviti [2K 7,13]. Odpočinouti může znamenat také čekati, posečkati [Zj 6,11].

Velmi často se mluví o o-í ve smyslu klidu, pokoje od nepřátel [Ex 33,14; Dt 3,20; Joz 1,13-15; 21,44; 2S 7,11; 1Kr 8,56; 1Pa 22,9. 18; 2Pa 14,6]. Hospodin je původce tohoto odpočinutí [Ex 33,14], které má Izrael zaslíbeno v zemi Kananejské [Dt 12,9], bude-li poslušen [Dt 28,58-68; Ž 95,11; Neh 9,28; Jr 6,16]. „Zaslíbená země“ se stala symbolem o-í i tehdy, když jí bylo dosaženo a ukázalo se, že Hospodin pro hříchy lidu o-í odepřel. Proroci očekávají novou zaslíbenou zemi [Iz 14,1-3; Jr 31,1-9; Ez 34,11-15. 22-31].

O-í může znamenat i klid srdce [Jr 45,3], zbaveného úzkostí a strachu, jejž marně hledají bezbožní [Iz 57,20n] a jemuž se vzpírají [Iz 28,12]. Někdy pak o-í je označením smrti [Jb 3,13-17; Iz 57,2]. Jindy se mluví o o-í jako o místě přebývání, pobytu, domova [Gn 49,15; Rt 3,1; 1Pa 28,2; Iz 11,10; 66,1 sr. Sk 7,49]. Sión je místem o-í pro Hospodina [Ž 132,8-14]. Jde tu o protiklad ustavičného putování po poušti [Nu 10,33-36]. Chrám byl postaven mužem pokoje, Šalomounem [1Pa 22,9]. Praví-li se o někom, že na něm o-l duch [Hospodinův] nebo pokoj, znamená to, že na něm spočinul na čas nebo trvale [Nu 11,25n; Iz 11,2; L 10,6; 1Pt 4,14].

V NZ slibuje Ježíš o-í duším těch, kteří přijdou k němu, stanou se jeho učedníky [vzíti jho = stát se učedníkem] a budou se od něho jako tichého a pokorného srdcem učit [Mt 11,28.30 sr. Jr 6,16]. Jde tu o výsledek spasitelného díla Kristova, jež přináší nejen o-í od marného usilování o vlastní spravedlnost na základě předpisů Zákona [pracující a *obtížení], ale i ukojení hladu duše. Přítomnost království Božího v Ježíši Kristu činí z přikázání nikoli břemeno, ale „rozkošné jho“.

Také Žd 3,7-4,11 popisuje spásu, jež přišla v Kristu, pojmem o-í. Rozkaz, který byl dán Jozuovi [Joz 1,13], aby vedl Izraele do zaslíbené země, do odpočinutí, nebyl uskutečněn vstupem Izraelců do Kanánu pro nevěru [Ž 95,8-11]. Splnění tohoto rozkazu zůstalo novému Jozuovi-Ježíšovi, jenž měl uvésti nový lid Boží k nebeskému Jerusalemu [Žd 12,12; sr. 11,10.16], v němž je skutečné o-í Boží, připravené od ustanovení světa [Žd 4,3nn]. Kristus to skutečně učinil. Pro člověka přišlo nové „dnes“ [Žd 3,7.13.15; 4,7n] a jeho povinností je „snažit se vjíti do tohoto o-í“ [Žd 4,11], neopočcjovat se a nedat si překážet nedověrou. O-í tu má tentýž smysl jako v Mt 11,28-30, ale je chápáno eschatologicky v plném významu slova. Jde nikoli jen o přítomný klid a uspokojení hladu duše, ale o „svátek lidu Božího“ [Žd 4,9], o konečný cíl vyvolených [sr. Zj 14,13].