Heslo
Očekávání, očekávati
Očekávání, očekávati. Trpělivé vyhlížení Boží pomoci a jeho spasitelných činů je ve SZ vyjadřováno výrazy o. na Boha, který s Izraelem uzavřel smlouvu. Ne nadarmo je Bůh nazýván nadějí Izraelovou [Jr 14,8; 17,13], od něhož lze očekávat milosrdenství a dokonalé vysvobození [vykoupení Ž 130,5-8]. Izrael a zbožný jednotlivec proto očekává na Hospodina ve všech těžkostech a úzkostech života [Ž 9,19; 25,3.5; 37,9.34; 39,8; 62,6; Mi 7,7]. Toto vyhlížení Boha a jeho činů je zvláště živé tam, kde jde o realisaci dávných slibů, podle nichž budou uskutečněny Boží cíle se světem i s Izraelem [Ab 2,3; Iz 25,9; 49,23; 51,5]. Kdo takto očekává na Boha, nedá se mást nepřátelskými silami; nabývá naopak nové síly [Ž 27,14; Iz 40,31; 49,23] a vytrvá v naději, že Bůh své cíle uskuteční.
V NZ se soustřeďuje o. na Krista a jeho příchod [2Te 3,5]. Toto o. vede k *trpělivosti a vytrvalosti. *Čekati. Zde jen doplňkem k tomuto heslu upozorňujeme na jemný rozdíl mezi nadějí [elpis] a očekáváním [apokaradokia] ve F 1,20 a Ř 8,19. Naděje je zdůvodněná, křesťanská jistota [Ř 8,24] toho, co přijde, o. je tu neurčité vyčkávání a vyhlížení všeho tvorstva i křesťanů, kteří dosud trpí pod protibožskou mocí tohoto eonu.