Pohrdání, pohrdati, pohrdnouti

Pohrdání, pohrdati, pohrdnouti. Kral. tak překládají aspoň pět hebr. kořenů, nejčastěji bvz [bůz, bůzá] ve smyslu podceňovati, nedoceňovati [Za 4,10], zlehčovati [sr. Gn 38,23], opovrhovati, míti za nic [Gn 25,34], nedbáti, potupiti [sr. Ž 119,22; 123,3n]. Izrael velmi těžce nesl jakékoli pohrdání [*Hanba. *Hanění, *Pohanění], protože podle jeho názoru pohrdlivý poměr druhého byl nebezpečně účinný [sr. 1S 17,10.25n.36; Neh 4,4]. Vylévá-li Bůh p-í [= opovržení] na knížata [Ž 107,40, sr. 2Kr 19,21; Iz 37,22], znamená to, že jejich sílu ochromuje [sr. Jb 12,21.24]. Kdo někým pohrdá, ochromuje jeho moc [1S 10,27, sr. 11,12], protože uvádí potupu na jeho hlavu [sr. Ž 123,3n; 119,22]. Za něco nepřirozeného, ano bláznivého [sr. Př 23,9] bylo pokládáno pohrdati matkou, zvláště v jejím stáří [Př 15,20; 23,22; 30,17 sr. Př 1,7], stejně jako p. bližním [Př 11,12]. Bezbožnost je stavěna do souvislosti s p-ím [Př 18,3] a p. Bohem [1S 2,30] nebo slovem Božím [Př 13,13; 14,2], jeho příkazy [2S 12,10] nebo těmi, které vyvolil [Iz 49,7, sr. L 10,16], bylo pokládáno za jeden ze základních hříchů [sr. Iz 53,3]. Na druhé straně Bůh nepohrdá [t. j. nepokládaje za nicotné, nehodné pozoru] trápením ztrápeného [Ž 22,25] ani modlitbou poníženého [Ž 102,18; sr. Neh 1,6.11; 2,8]. Jiný hebr. výraz [má'as], překládaný p., znamená „míti k něčemu nebo někomu odpor“ [Jb 5,17], „oškliviti si“ [sr. Jb 10,3; Jr 4,30], „nechtít o někom ani slyšet“ [Nu 11,20], „míti za nic“ [Sd 9,38; Iz 30,12; Jr 6,19; 8,9], „nevážiti si“ [sr. Iz 33,8; Oz 4,6], „zavrhnouti“ [1S 8,7; Ž 53,6; Iz 8,6; Ez 5,6; Oz 9,17], „zamítati“ [Př 3,11 sr. Žd 12,5]. – Sloveso ná'as stupňuje toto p. až k posměchu, potupě a rouhání [1S 2,17; Ž 107,11; Př 1,30; 15,5; Iz 1,4; Jr 33,24]. – Na jednom místě tak Kral. překládají hebr. gá'al = poskvrniti, znečistiti [Mal 1,12, na př. krví, sr. Iz 59,3; 66,3]. – Také hebr. 'ázab [= opustiti, sr. Gn 2,24; 28,15] překládají Kral. v Př 10,17 výrazem pohrdati. Konečně i hebr. kálas [= zesměšniti, posmívati se, sr. 2Kr 2,23; Ez 22,5; Ab 1,10] překládají u Ez 16,31 výrazem pohrdati.

Také v NZ jde o překlad osmi různých řeckých výrazů, nejčastěji athetein [= dáti stranou, odložiti; prohlásiti za neplatné, zrušiti; zavrhnouti, odmítnouti]. Kdo pohrdá [t. j. odmítá, zavrhuje] Ježíšovými učedníky, zamítá samého Ježíše [L 10,16], a kdo zamítá. Ježíše a nepřijímá jeho slov, odmítá věčný život a přivozuje si odsouzení při posledním soudu. Právě jeho slova budou jeho soudci [sr. J 3,17nn; 5,24.45]. Neboť pohrdl [= odmítl] povoláním [sr. 1Te 4,7n] a milostí Boží [sr. Ga 2,21]. Už tím, že farizeové a zákoníci se nedali pokřtíti od Jana Křtitele, pohrdli [Žilka: „zmařili úmysl, jejž Bůh s nimi měl“; Hejčl-Sýkora: „Pohrdli úradkem Božím“] spasitelnými Božími záměry. Toto pohrdání vyvrcholili tím, že odmítli i Ježíše, úhelný kámen Božích spasitelných úmyslů [L 20,17, kde je užito řec. slovesa apodokimazein = prohlásiti za nepotřebného, bezcenného; odmítnouti, sr. Žd 12,17; zavrhnouti Mt 21,42; 1Pt 2,4.7; sr. zvláště Žd 10,28n]. Praví-li se o Herodovi, že „pohrdl Ježíšem“ [L 23,11, řecký výraz exúthenein = nevážiti si L 18,9; za nic pokládati Ř 14,3.10; 1K 1,28], míní se tím, že jej vydal v znevážení urážlivému zacházení vojáků [Kral. rytířů], aby si z něho tropili blázny [řec. empaizein, Kral. „naposmívav se“]. Výrazu exúthenein jako podkladu pro překlad pohrdati je užito také v 1Te 5,20: „Proroctvím [t. j. darem prorokování] nepohrdejte“ [1K 14,1nn, *Prorok]. Tentýž řecký výraz překládají Kral. v Ga 4,14 „býti málo vážen“. Žilka tlumočí srozumitelněji: „Vy jste mnou nepohrdli pro můj tělesný stav, ač byl pro vás pokušením, a neodvrátili jste se ode mne [Kral. „aniž jste pohrdli“] s ošklivostí“, doslovně: „Neodplivli jste přede mnou“. Řecké ekptyein = vyplivnouti, odplivnouti si je zde však výrazem nikoli ošklivosti, nýbrž průvodního počínání, jež mělo odvrátiti nebezpečí nákazy nemocí nebo ohrožení démony. Nemoc byla pokládána za výsledek ďábelského působení. Starověký člověk se domníval, že se odplivnutím uchrání před tímto působením. Plival do moře, aby zapudil démony mořské. Pavel mezi Galaťany onemocněl, a tato nemoc je uvedla v pokušení vidět v něm člověka, napadeného zlým duchem. Oni však tomuto pokušení nepodlehli, ale přijali jej jako anděla Božího, ba jako samého Krista Ježíše. – Hebr. búz, búzá je v LXX překládáno řeckým výrazem katafronein, perifronein. V NZ máme tyto výrazy v Ř 2,4, kde Pavel varuje před pohrdáním, znevažováním a nesprávným výkladem bohatství Boží dobroty, projevující se trpělivostí a shovívavostí. Toto bohatství laskavosti má vést k pokání, nikoli k bezstarostné samolibosti. Tentýž Pavel v 1Tm 4,12 [sr. Tt 2,15] napomíná vůdce sboru k takovému chování, aby jím nikdo nepohrdal pro jeho mladost. Tentýž řecký výraz překládají Kral. v 1Tm 6,2 slovesem „zlehčovati“. Tak jako lze zlehčovati lidi, tak lze zlehčovat, znevažovat si i Boha kvůli mammoně [Mt 6,24; L 16,13]. Kdo se stal otrokem mammony, nebude si vážit Boha, a obráceně. Vrchností, jíž někteří pohrdají, je snad míněna vláda Kristova [2Pt 2,10; ale sr. Ko 1,16; Ef 1,21]. – Pohrdnouti ve smyslu odvrátiti se [apostrefein] je užito v Žd 12,25. *Potupovati.