Heslo
Milý
Milý. Tímto slovem překládají Kral. několik hebr. a řeckých výrazů. Jeden je odvozen od sloves, jež označují milování [lásku mezi mužem a ženou, mezi přáteli, lásku k hmotným statkům, modlám: milý Dt 13,6; 21,15; 2S 1,23], lásku Dt 33,12; Ž 60,7; 84,2; 127,2. Jiného výrazu je užito v Pís 1,13; 8,4; Iz 5,1 a j. Hebr. výraz tu má tytéž souhlásky jako jméno David. Ve smyslu drahý, vzácný na jediném místě Jr 31,20. Ve smyslu dobrý: 1S 2,26; ve smyslu krásný: Na 3,4. O Danielovi se praví, že byl velmi milý ve smyslu žádostivý [Dn 9,23; 10,11]. V Ž 4,4 je v hebr. užito výrazu, který jinde Kral. překládají: pobožný [Mi 7,2], milosrdný [Ž 12,2], dobrotivý [Jr 3,12], svatý [1S 2,9; Ž 50,5]. Všecky tyto příklady ukazují, jak bohatý obsah měl pro Kral. výraz m. V NZ jde vesměs o překlad řeckého agapétos.
Ve SZ se mluví o jednotlivci, jenž je označen jako m. Boží Dt 33,12; Ž 127,2. O milých Božích se mluví v Ž 60,7. Ovšem *Hospodin miloval také krále jako své syny [Šalomouna 2S 12,24; Neh 13,26; Kyra Iz 48,14; sr. Ž 2,7; 4,4; 89,27n], ale většinou jde o kolektiv, o Izraele, na nějž se soustřeďuje Boží láska [*milovati, *příjemný, *láska]. „Vinice milého mého“ [Iz 5,1nn] je vinice Boží [sr. Ž 80,9; Jr 2,21; Mt 21,33]. Ježíš Kristus je milý čili milovaný Syn Boží [Mt 3,17; 17,5; Mk 1,11; 9,7; L 9,35; 2Pt 1,17; Mt 12,18; Mk 12,6; L 20,13], ale také křesťané jsou milí Bohu [Ř 1,7; sr. Ř 14,18, kde je užito jiného řeckého slova, znamenajícího vlastně „příjemný“] a také navzájem [F 4,1; Ko 4,14; 1Te 2,8; Fm 1,1]. Tu je výraz m. souznačný s bratrem. Podle Ř 11,28 přes „nenávist“, kterou má Bůh proti nevěrnému Izraelovi [sr. Ř 9,13], což umožnilo pohanům, aby přijali evangelium, je Izrael přece jen milý Bohu pro otce [sr. Ř 11,16; 9,5]. Je jistě příznačné, jak Pavel tuto skutečnost spojuje s vyvolením [sr. Ko 3,12; Ř 1,7; Ef 1,4n; 1Te 1,4]. To znamená, že původ a příčina takového poměru Božího k člověku je jediné v Bohu, ne v člověku.