Heslo
Vyvraceti, vývratek
Vyvraceti, vývratek, stč. = zvracet; co kdo ze sebe vydáví, vyvrhne. Tak Jonáš byl vyvrácen velkou rybou [Jon 2,11], člověk vyvrací skývu chleba, která mu byla nabídnuta závistivcem [Př 23,8], přecpaný medem jej vyvrací [Př 25,16, při čemž snad med je obrazem všeho příjemného], v přeneseném smyslu země vyvrací neřestníky, t. j. stane se jim neobyvatelnou [Lv 18,25.28; 20,22], chamtivec vyvrátí nahltaný majetek [Jb 20,15], opojený mocí a pýchou zvrací, t.j. nesnese tuto moc [Jr 25,27] a válí se ve svém vývratku, takže je na posměch druhým [Jr 48,26]. Iz 19,14 praví, že Hospodin namíchal Egypťanům opojný nápoj, takže se nyní potácejí kolem vývratků své vlastní moudrosti, jež se jim soudem Božím stala osudnou. Iz 28,8 ukazuje, že také Juda propadl opojení, takže kníže, kněz, prorok i soudce se potácejí a jejich stoly jsou plny vývratků. U Ab 2,16 je tak přeloženo hebr. kíkálôn = hanba.
2Pt 2,22 navazuje na Př 26,11, když odpadlíky a starokřesťanské bludaře, kteří po poznání pravdy propadli opět hýření, nemravnosti a hrabivosti, přirovnává ke psu, jenž se vrací k svému vývratku, a k sotva umyté svini, která se znovu vyvaluje v louži.