Juda

Juda [= nechť jest (Bůh) slaven].

1. Čtvrtý syn Jakobův a Lie; starší jeho bratří byli Ruben, Simeon a Leví, mladší Izachar a Zabulon [Gn 35,23]. Byl praotcem stejnojmenného pokolení. Po rozdělení království byla po něm nazvána jižní část bývalého panství Davidova. Hranice jeho přídělu jsou zevrubně popsány v Joz 15. Táhly se do pohoří idumejského až k sev. výběžkům Mrtvého moře. Za manželku pojal ženu kananejskou [Gn 38,1–10], s níž měl tři syny: Hera, Onana a Sela. První dva brzy zemřeli. Dále měl J. dva blížence s Támar, manželkou zemřelého prvorozeného Hera, a to Faresa a Žáru [Gn 38,11-30; 46,12; Nu 26,19; Rt 4,16-22]. J. sám zaujímal mezi bratřími vynikající postavení. Zachránil Josefa před smrtí [Gn 37,26-28]. Když nastala nutnost po druhé jíti do Egypta nakoupiti obilí, zaručuje se svému otci za svého bratra Benjamina a i vůči Josefovi zastává se nejmladšího [Gn 44,33n; 45,1]. Když byla Izraelcům přidělena krajina Gesen, je J. poslán napřed [Gn 46,28]. Jeho zvláštní postavení vyniká i ze zvláštního požehnání, kterého se mu dostalo od Jákoba [Gn 49,3–10]. Pokolení Judovo vzrostlo v Egyptě na 74.000 [Nu 1,26–27] mužů, schopných boje. Po něm nejčetnější bylo pokolení Dan [62.700 mužů]. Na hranicích země zaslíbené bylo napočteno už 76.500 příslušníků J. pokolení [Nu 26,22]. Při tažení pouští zaujímají členové J. pokolení místo v čele zástupu po východní straně stánku úmluvy. Achán, který byl potrestán pro přisvojení věcí klatých, pocházel z pokolení J. [Joz 7,1.16–18]. Ale i věrný Kálef pocházel z tohoto pokolení. Brzy po dobytí země upadli Izraelci pod nadvládu krále syrského, ale Otoniel z pokolení J. je osvobodil [Sd 3,8–11]. Později měl tento kmen mnoho vlastních starostí [Sd 3,31; 10,7; 13,1] a nezúčastnil se bojů ostatních kmenů. Snad tu rozhodovala i zeměpisná poloha. Po smrti Saulově podporoval J. svého soukmenovce Davida a zůstal věren davidovské dynastii tak, že nakonec bylo vytvořeno samostatné království.

2. Levita [Ezd 3,9], mezi jehož potomky byl *Kadmiel.

3. Levita [Ezd 10,23], jenž na podnět Ezdrášův propustil pohanskou manželku.

4. Syn Senuy [Neh 11,9], zástupce velitele nad Jerusalemem.

5. Levita [Neh 12,8], jenž se vrátil se Zorobábelem z Babylona.

6. Jeden z těch [Neh 12,34], kteří se zúčastnili posvěcení hradeb jerusalemských.

7. Syn Netaniášův [hebr. Jehudi], jeden z těch, které vyslal král Joakim [Jr 36,14.21.23] k Baruchovi pro knihu, napsanou Jeremiášem.

8. Muž z rodokmenu Ježíšova, žijící v době těsně před *exilem [L 3,26]. *Žid, *Židovský.