Vynášeti, vynésti

Vynášeti, vynésti, pronášeti slova, mluviti [Př 12,18; 22,21; Kaz 5,2; sr. Iz 59,3.13], ‚v-i lživé pověsti‘ [Ex 23,1] = pomlouvati. ‚V-i to rty svými‘ [Lv 5,4] = uklouznouti z úst [Luther: „Jestliže někdo přisahá tak, že mu uklouzne z úst, že učiní zlé nebo dobré – jak už tak člověk může uklouznouti, přisahá dřív, než si pomyslí – a potom si to uvědomí, je v tom vinen“, t. j. musí přinésti oběť]. Podle Ž 37,30 ústa spravedlivého vyslovují moudrost a jeho jazyk pronáší soud [právo, úsudek]. Sr. Iz 42,1; 2Kr 9,25; Ezd 7,26. Ve smyslu donášeti, prozrazovati u Neh 6,19. ‚V-i umění povětrné‘ [Jb 15,2] = dávati planou moudrost za odpověď. Hrozný překládá Jb 27,12: „Proč se tedy řítíte do záhuby?“ Hebr. h-b-l, které Kral. překládají „vynášeti marnost“, znamená propadnouti v záhubu, oddávati se prázdným nadějím. V Ž 19,3 je tak přeloženo hebr. n-b-' = vyvěrati [o vřídle]. Užívá se ho o mluvení v extasi, vzrušení: „Jeden den druhému vzrušeně předává zprávu“ o podivuhodných činech Božích v přírodě [Duhm]. V Ž 59,8 jde o prskání, slintání ústy: „Hle, prskají [vyprskávají špatnost] svými ústy, na jejich rtech jsou meče.“ ‚V-sti smysl svůj zdaleka‘ [Jb 36,3] = své vědění čerpati zdaleka. Nesnadný je překlad Ž 94,20. Snad: „Nátisk určují podle zákona“, t. j. vydávají ustanovení, jejichž plnění je nesnadné. Duhm: „Vyvolávají nátisk nad [snesitelnou] míru“. ‚V-i svého ducha‘ [Př 1,23] = sděliti vše, co je v mém duchu. ‚V-i se‘ [Př 30,32] = pyšniti se, chlubiti se.

Podle Mt 13,52 se každý učitel, vykladač Písma [doslovně *zákoník], vyučený v království nebeském [‚který se stal učedníkem království nebeského‘ nebo ‚který je zběhlý v učení o nebeském království‘], je podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby [komory] věci nové i staré, buď aby ukojil potřeby domácnosti nebo svým hostům ukázal své poklady. Ježíš tu naznačuje rozmanitost a bohatost moudrosti toho, kdo ví, oč jde v nebeském království. I ze starého, t. j. ze Zákona a Proroků [sr. Mt 5,17] dovede vynést spasitelné poklady právě tak jako z nového, t. j. toho, co přinesl Ježíš. Neboť teprve nyní rozumí tomu starému.