Výklad, vykladač, vykládati, vykládání

Výklad, vykladač, vykládati, vykládání. V bibli jde převážně o v-ání snů, vidění a podobenství [Gn 40,8.16.22; 41,8.12n.15; Sd 7,15; Dn 2,4-7.9 atd.; 4,3n.6.15n; 5,7n 8,16; 12,7.16, sr. Kaz 7,30; Mt 12,36; 15,15] nebo o tlumočení ve srozumitelné řeči [Ex 4,7. *Tlumač. Gn 42,23] nebo o andělského prostředníka. Hrozný překládá Jb 33,23: „Je-li tu pak pro něho anděl, prostředník jediný z tisíce, mající svědčiti člověku o jeho povinnosti, tedy smiluje se nad ním.“ Židovští vykladači chápali toto místo mesiášsky. Bývalo čteno o veliký den smíření spolu s prosbou: „Vzbuď nám pravého Prostředníka, řekni: našel jsem výkupné“ [Kral. mluví o ‚výplatě‘ ve v. 24]. Podle Ž 49,5 chce žalmista řešiti svou záhadu [Kral. ‚vykládati připovídku‘] při harfě. Předtím mluví o ‚přísloví‘. Někteří vykladači soudí, že harfa a ‚přísloví‘, hebr. mášál jsou zde souznačné pojmy, a že v tomto případě označuje nějaký nám neznámý nástroj, jímž byla navozena prorocká inspirace [sr. Nu 24,3; 1S 10,5; 2Kr 3,15. *Podobenství, str. 653]. Ale o výklad slova mášál jsou dosud spory. Shoda je jen v tom, že může znamenat zaklínací formuli.

V NZ-ě jde především o dar Ducha sv., charisma, jež dává člověku schopnost nesrozumitelnou řeč těch, kteří mluvili *jazyky, vysvětlit srozumitelným způsobem a tak přispěti k budování, *vzdělání církve [1K 12,10; 14,5.13.26nn]. Tento dar může mít někdy i ten, kdo jazykem mluví, t. j. glossolalik [1K 14,13]. Jindy je však sbor odkázán na ty, kdo dovedou tlumočit smysl slov, pronášených u vytržení ducha. Není-li tu takový vykladač, má glossolalik mlčet.

U L 24,27 jde o výklad SZ-a ve smyslu christologickém, t. j. s poukazem na to, jak se SZ naplnil v NZ-ě, zvláště v životě, utrpení a zmrtvýchvstání Kristově [sr. Mk 14,27.62; L 22,37; Sk 8,31nn a j.]. Viz heslo *Starý Zákon v Novém. Podle 2Pt 1,20 žádné proroctví Písma nesmí být vykládáno podle osobních nápadů. Neboť proroci nemluvili ze své vůle, nýbrž puzeni Duchem sv., a tak zase jen Duch sv. může říci člověku, co prorockými slovy bylo zamýšleno. Většina vykladačů však chápe toto místo tak, že žádné proroctví Písma se neřídí, nepodléhá osobnímu náhledu, t. j. nevzniklo osobním výkladem vidění. Proroci sami hledali výklad toho, co jim bylo zjeveno; někdy mu nesrozuměli ve všech podrobnostech; někdy mu nerozuměli vůbec a museli čekat na výklad Ducha sv. [sr. 1Pt 1,10nn; Jr 1,11nn; Oz 7,8n; 8,1nn a j.]. Proto to, co napsali, není výsledek jejich osobních nápadů. Nejde podle toho o výklad psaného Písma, nýbrž o jeho vznik z přímého popudu Božího.