Vladařství, vládnouti

Vladařství, vládnouti [Kral. vládařství], správcovství [L 16,2n], panování, plná moc [Mk 13,34; řecky exúsia]; majetek, vlastnictví [Gn 17,8; 47,11; Nu 32,5.32; 35,28; Joz 22,4; 2Pa 31,1; Ž 2,8; Ez 44,28; 45,8; 46,16.18, hebr. achuzzá, od slovesa 'áchaz = zmocniti se; dostati přidělem a ujmouti se ho; Sk 2,45; řecky ktéma; Sk 7,45, řecky kataschesis = majetnictví půdy, území]; zmocniti se, vzíti v držení [hebr. járaš, Gn 22,17; Nu 33,53n; 36,8; Dt 1,8.21; 2,24; Lv 20,24; 1Kr 21,15; Ž 37,22], míti v majetku [Lv 14,34; Nu 35,8, hebr. 'áchaz; L 14,33; 18,12], obdržeti jako dědičný podíl při dělení losem [Nu 35,8; Ez 47,14, hebr. náchal. *Dědic, dědictví], přijmouti jako dědičný úděl [Mt 25,34, řecky kléronomein], býti vládcem [řecky archein Mk 10,42], poroučeti [1Tm 2,12, řecky authentein = panovati], říditi [Jk 3,3, řecky metagein = vésti jiným směrem].

O Bohu se praví v Gn 14,19.22, že vládne nebem a zemí. Užito je tu hebr. slovesa káná = založiti, stvořiti. J. Hirsch překládá: „Požehnán budiž Abram Bohem Nejvyšším, stvořitelem nebe a země“. Podle Ez 44,28 neměli kněží vlastniti půdu [sr. Nu 18,20; Dt 10,9; 18,1n; Joz 13,14.33], protože Bůh sám byl jejich vladařstvím, vlastnictvím, podílem. Viz heslo *Dědic, dědictví.

U L 21,19 je užito řeckého slovesa ktásthai = získati, dosáhnouti [Sk 22,28], zjednati [sr. Sk 8,20], takže Žilka překládá: „Svou vytrvalostí získáte své životy [duše]“. Škrabal: „Svou trpělivostí zachráníte své duše“ [pro věčný život]. Téhož slovesa je užito také v 1Te 4,4 takže lze překládat: „Každý ať se naučí získávat svou manželku v posvěcení“ [*Osudí]. Manželství má u věřících vznešenější cíl než jen ukojení tělesných tužeb. Má oběma sloužit ke vzrůstu svatosti. Jiní překladači však myslí na svatý a čestný styk s vlastní ženou [Žilka], jiní osudím myslí na obraz těla a překládají: „Každý z vás ať se naučí ovládati své tělo v posvěcení a ve cti“.

V 1K 7,30 a 2K 6,10 je užito řeckého slovesa katechein [= zadržovati, zdržovati; překážeti; podržeti si, ostříhati; míti]. 1K 7,30 překládá Žilka podle smyslu celého oddílu: „Kteří kupují, jako by nelpěli na svém majetku“. Křesťan má mít věci tohoto světa, jako by jich neměl, t. j. má od nich být v nejhlubším smyslu svoboden, nemá se v nich ztrácet a skládat v nich všecko své doufání [J. B. Souček, Výklad 1K, str. 87]. Neboť věřící má víc než všecky poklady tohoto světa. Má stálou radost z Ducha sv. [sr. Ř 5,3; 14,17; 1Te 5,16], má bohatství, jež může rozdělovat [sr. Jk 2,5], má vše, co patří dětem Božím [1K 3,21n], takže o něm platí, že je jako nemající, a „přece mající vše zabráno“ [2K 6,10 v překladu Žilkově].

O ďáblu se v Žd 2,14 praví, že má v-í smrti, moc [řecky kratos] nad smrtí: užívá jí jako svého nástroje [sr. 1K 15,24.26].