Heslo
Vládař
Vládař, nč. vladař, ten, jenž něco řídí, je nad něčím ustanoven, něčím vládne. *Správce. Gn 39,21 mluví o v-i nad žalářem, 1Kr 4,6 o v-i královského domu, Šalomoun měl 3300 v-ů nad robotami [1Kr 5,16] vedle 12 v-ů, jimž rozdělil zemi k daňovým účelům [1Kr 4,7] a pod. Když Nabuchodonozor po vyvrácení Jerusalema opustil Judstvo, ponechal v zemi Godoliáše, aby v jeho jménu spravoval podmaněný lid [Jr 40,5; 41,2]. Po návratu ze zajetí byli Židé spravováni perskými v-i, kteří, ač Židé, byli perskými úředníky [Neh 5,14; Ag 1,14].
V NZ Kraličtí slovem v. překládají tituly všech římských místodržitelů, ať už to byli t. zv. prokonsulové v provinciích senátorských nebo legáti [místodržící vyšší hodnosti] a prokurátoři [nižší hodnost] v provinciích císařských. *Cyrenius byl římským legátem [vladařem] nad Syrií [L 2,2] v době narození Ježíšova, stejně *Pilát prokurátorem nad Judstvem v době jeho smrti [Mt 27,11]. Za života Pavlova slyšíme o v-i [prokurátorovi] *Felixovi ustanoveném od císaře Klaudia [Sk 24,1nn] a *Festovi [Sk 24,27], jenž byl vyslán do Judstva císařem Neronem. Na Kypru byl prokonsulem Sergius Pavel [Sk 13,7n.12], v Achají Gallio [Sk 18,12].
Ježíš myslí na císařské místodržitele Mt 10,18; Mk 13,9; L 21,12. Autor 1Pt 2,13n napomíná věřící, aby byli poddáni všelikému lidskému zřízení, mezi něž počítá i v-e, místodržitele.