Felix Antonius

Felix Antonius [felix lat. = šťastný], římský místodržitel v Cesarei, dosazený za císaře Klaudia r. 52 po Kr. Byl příslušníkem nově vznikající císařské byrokracie otrockého původu; byl císařským propuštěncem jako jeho bratr Pallas, který měl jednu dobu postavení všemocného ministra ve vládě Klaudiově. To vysvětluje smělost, až opovážlivost, s jakou si F. ve svém úřadě počínal. Byl to muž ukrutný, prostopášný a necharakterní. Dal zavražditi velekněze Jonatana, který ho původně podporoval, bandou lupičů, kteří se stali postrachem celého Judstva. Nato dal pochytat lupiče a jejich prosté muže ukřižoval, ale vůdce Eleazara poslal do Říma. Za jeho správcovství povstalo mnoho falešných proroků, kteří shromažďovali kolem sebe lid, očekávající vysvobození ze jha Římanů. F. je dal hromadně pobíjet. Jeden z těchto proroků byl jakýsi Egypťan, který shromáždil své přívržence na hoře Olivetské. F. jich dal pobít 400 a 200 zajal, ale Egypťan unikl [r. 55]. Ještě pět let nato se římský velitel Jerusalema domníval, že Pavel je onen Egypťan, který se zase vrátil, aby pobuřoval lid [Sk 21,38]. Není divu, že za něho nastalo mezi židy mohutné vření, jež nemělo však jiného výsledku než sesazení Felixovo. Jeho nástupcem se stal Porcius *Festus. O charakteru Felixově svědčí to, že svou třetí manželku Druzillu [Sk 24,24] odloudil jejímu muži Azizovi, králi Emasy. Pomáhal mu v tom nějaký kouzelník Šimon [Mágus?]. I poznámka ze Sk 24,26-27 o tom, že Felix čekal úplatek od Pavla, svědčí o způsobu jeho úřadování.