Vetchost, vetchý

Vetchost, vetchý, staroba; stářím opotřebovaný, zastaralý, chatrný, nepevný. Opak nového. Kral. tak překládají řecké palaios u Mt 9,16; L 5,36, které jinde překládají výrazem starý [Mk 2,21n; Mt 13,52]. Ježíš u Mt 9,16n [a par.] na otázku učedníků Jana Křtitele, proč se on a jeho učedníci nepostí, zdůrazňuje neslučitelnost starého [vetchého] s novým. To, co Ježíš přináší, nelze sloučiti se starým, dosavadním právě tak, jako nelze přišívat záplatu z nové, nevalchované látky na starý šat, protože nevalchovaná látka není tak poddajná jako látka opotřebovaná a při nejmenším napětí vytrhne kus staré látky. Právě tak nelze líti nové, ještě zcela nevykvašené víno do starých měchů. Vetché roucho a starý měch jsou obrazem SZ-ch obřadních předpisů, mezi něž patří i půst. Evangelium Kristovo nelze přizpůsobit starým, už opotřebovaným formám. Vyžaduje nového způsobu zbožnosti, která netkví jen v zevnějšku, nýbrž v upřímnosti a v dokonalém plnění [sr. Mt 5,21-48]. A přece nepřišel Ježíš to staré rušit. Novost evangelia spočívá právě v tom, že je naplněním všeho toho, co ve SZ-ě bylo obsaženo jako předpověď [Mt 5,17]. Těžký je výklad L 5,38n; jednak je věta „a obě bude zachováno“ vsuvkou v některých rukopisech [viz Žilkův a Škrabalův překlad, kteří tuto vsuvku vynechávají; Hejčl ji klade do závorky], jednak se zdá, že tato vsuvka s v. 39 mluví pro zachování starého aspoň pro ty, kteří v „SZ-m duchu od malička vyrostli a už takřka zestárli [a] nepřijímají již tak snadno učení Kristovo, poněvadž je pokládají za nové [‚mladé víno‘] a domnívají se, že učení SZ-a je dokonalejší a potřebnější“ [Hejčl]. Zdá se však, že v. 39 je spíše výstrahou před přeceňováním starého a že onu vsuvku nutno chápat ve smyslu Mt 5,17: „Bude zachována předpověď i její naplnění“.

Podle Ř 7,6 je bohoslužba, předepsaná mojžíšským Zákonem a tkvící v plnění psaných předpisů [litery], zastaralá a musí být nahrazena bohoslužbou v duchu, v novosti ducha. Hejčl překládá: „Nyní však jsme zproštěni zákona, protože jsme odumřeli tomu, v čem jsme byli poutáni [t. j. nadvládě Zákona], takže sloužíme v novosti ducha, a ne v zastaralosti litery“. Žilka: „A můžeme sloužiti novým způsobem, v duchu, a ne starým, podle písmene“ [sr. J 4,23n]. V Žd 8,13 v navázání na Jr 31,31nn se praví, že zřízením nové smlouvy v krvi Kristově prohlásil Bůh první smlouvu ze Sinaje za zastaralou, vetchou, a tudíž neplatnou. „Co vetší a stárne, je blízko zániku“ [Hejčl].