Vésti. [povedu]

Vésti. [povedu], provázeti, sprovoditi, ukazovati cestu; přivésti; říditi, spravovati. Většinou jde o překlad hebr. náchá, jež se převážně vztahuje na vedení Boží, vyjma několik případů, na př. když Mojžíš je Bohem pověřen, aby se stal vůdcem Izraele a sprovázel jej tam, kam Bůh rozkázal [Ex 32,34], nebo když se praví, že upřímé vodí sprostnost [*Sprostnost, Př 11,3, sr. Kaz 2,3] a pod. Izrael zažil Boží vedení na samém začátku své existence [Ex 13,17.21; 15,13; Nu 24,8; Ž 77,21; 78,14; 87,53; 106,9; Iz 63,14]. Bůh ovšem vede i jednotlivce, jako na př. Abrahama [Joz 24,3] a j. V Božím vedení je zahrnuta také jeho péče a určitý cíl [Ž 78,72; 107,7.30; proto bývá s vedením spojován pojem pastýře Ž 80,2; o jednotlivcích Ž 23,3; 31,4; 73,24], takže věřící znovu a znovu prosí za jeho vedení [Ž 5,9; 27,11; 139,24; sr. 25,5; 60,11; 119,35]. Vésti znamená zároveň učiti [Ž 25,5.9; 27,11; 143,10]. Někdy je vedení Boží opsáno tak, že není jmenován Bůh, nýbrž jeho ruka [Ž 139,10], jeho světlo a pravda [Ž 43,3], jeho dobrý duch [Ž 143,10; sr. L 11,13]. Hebr. j-b-l v určitém tvaru je užíváno o vedení zvířat k obětní porážce [Iz 53,7; Jr 11,19, sr. 51,40; Iz 18,7; Oz 10,6; Sk 8,32]. Na Iz 53,7 navazují i NZ místa, jež mluví o tom, že byl Ježíš veden k Pilátovi [Mt 27,2; L 23,1] a na Golgotu [Mt 27,31; Mk 15,20.22]. V. při [Př 22,23; 23,11; Jr 50,34] = vzít spor do vlastních rukou jako soudce i obhájce. Zatím co Božím soudem zpustne země, jež se protivila Božím řádům, takže nebude schůdných cest, Hospodin přece jen ty, kteří v tom zmatku jsou jako slepci, ale spoléhají na něho, provede tak, jako provedl lid Boží na cestě z Egypta [Iz 42,16] svými vlastními cestami [Iz 35,8]. Mesiáš otevře oči slepců a vyvede ze žaláře vězně, z vězení ty, kteří sedí ve tmách [Iz 42,7]. U Iz 11,6 jde o překlad hebr. nahag = hnáti [dobytek]. V eschatologické době pokoje i divoká zvěř přestane být obrazem rozvášněné a mstivé lidské společnosti, a stane se obrazem nového lidstva; i příroda bude totiž proměněna [Iz 65,25], takže malé pacholátko bude s to vésti kdysi divoké šelmy tam, kam chce.

V NZ-ě slibuje Ježíš svým učedníkům [J 16,13], že je Duch sv. uvede [řecky hodégein = ukázati cestu, býti vůdcem] do všeliké pravdy, t. j. povede je tak, by došli cíle poznání celé pravdy o Kristu a Bohu [sr. Ž 143,10], jinými slovy: Duch sv. bude jejich učitelem [J 14,26]. Ti, kdo jsou vedeni, dají se pudit, ponoukat [agesthai] Duchem sv. a povolují mu, jsou syny Božími [Ř 8,14] a nepodléhají zlořečenství Zákona [Ga 5,18] a rozličným žádostem těla [2Tm 3,6]. V 1K 12,2 je užito řeckého slovesa apagesthai = býti strhován. Pavel tu odpovídá na dotaz korintského sboru, jak lze bezpečně rozeznat vytržení mysli v Duchu sv. od mámení zlými duchy. Pavel se dovolává předkřesťanské zkušenosti některých svých čtenářů, kteří se pamatují, že ve vytržení mysli při pohanských mystériích člověk už neovládal svá duševní hnutí, že už nedovedl kontrolovat své projevy a byl veden, strhován jakoby pudem k božstvům, o nichž ovšem křesťanské poznání ve shodě s židovským nyní ví, že to jsou pouhé němé modly. Škrabal překládá: „Dokud jste byli pohany, byli jste pudově voděni k němým modlám“. Podobná neovladatelnost duševních hnutí je při vytržení Ducha sv. Člověk přitom nemá svou vůli, nemůže vědomě jednat a nemůže také nic předstírat. Jestliže tedy ten, kdo je u vytržení mysli, zvolá: „Ježíš buď proklet“, je to bezpečným znamením, že Duch sv. v něm nepůsobí. Kdo však ve skutečném vytržení mysli provolává panství Ježíšovo [‚Ježíš je Pánem‘], dokazuje přítomnost Ducha sv. [sr. J. B. Souček, Výklad 1K str. 128n]. Sk 21,21 překládá Žilka: „O tobě měli zprávu, že všecky Židy učíš odpadlictví [apostasia] od Mojžíše“. – V Ř 13,6 jde o sloveso proskarterein = něčím se pilně zabývati, něčemu se vytrvale věnovati. Žilka do svého překladu vložil výkladovou vsuvku, kterou dáváme do uvozovek: „Proto také platíte daně, vždyť jsou to Boží úředníci, právě o ‚Boží dílo‘ vytrvale usilující“. Řecké deigmatizein, které Kral. v Ko 2,15 překládají ‚vésti na odivu‘ [*Odiva], znamená vydati potupě. J. B. Souček překládá: „Odzbrojil vlády a vrchnosti, vydal je veřejné potupě a triumfoval nad nimi v kříži“. W. Lueken má místo ‚v kříži‘, ‚v Kristu‘. Obojí překlad, jenž je už výkladem, je možný. Myslí se tu na andělské bytosti, které byly v Kristu kdysi stvořeny Ko 1,16, ale potom se zřejmě pokusily vzbouřiti se proti jeho svrchovanosti a státi se samostatnými mocnostmi [sr. J. B. Souček, Výklad Ko, str. 57]. Pisatel Ko chce tím naznačit bláhovost těch, kteří skrze tyto mocnosti hledají cestu k Bohu, místo aby ji hledali přímo a jedině u Krista.

Ostatní výskyty slovesa vésti jsou jasné.