Těžký

Těžký ve smyslu mnoho vážící, na př. o těžkém člověku 1S 4,18, o t-ém břemeni, 1Kr 12,4.11; 2Pa 10,4.11; Ž 38,5. Obrazně o nezkrotném hněvu blázna, Př 27,3, o velkém krupobití, Ex 9,18.24, o tvrdém útlaku Ex 1,13n, o otrocké službě Dt 26,6, o zatěžující porobě Neh 5,18; Iz 14,3, o závažné obžalobě [Sk 25,7]. Přeneseně o ničivém moru Ex 9,3, o hlubokém zármutku Gn 50,10n, o hořkém trápení 2Kr 14,26, o neutišitelné bolesti Jr 30,15, o silné zimnici L 4,38, o přísné pomstě Iz 30,27, o velkém neštěstí Jb 6,3; 23,2. Ve smyslu nesnadný Ex 18,18, zlý, nepříjemný Gn 28,8; Nu 11,10; 1S 29,7, obtížný Dt 15,18, unavující Mal 2,17, únavný, vyčerpávající [trpělivost] Ez 24,12. „T-á ruka Boží proti někomu“ [1S 5,7.11] = přísné tresty Boží, jež někoho postihly. Velmi nesnadný je výklad obratu „I kobylka t-á bude“ v Kaz 12,5. Kral. i novější vykladači chápou Kaz 12 jako popis pokračujícího stáří, jež se bojí výšek a úrazu na cestě a je tak slabé, že i kobylka mu připadá jako těžké a protivné břímě. Jiní připomínají, že Athéňané měli ve zvyku nosit zlatou kobylku na hlavách jako znamení usedlíků, domorodců. Jiní zase myslí na kobylky jako na lahůdku [sr. Lv 11,21n; Mt 3,4], kterou už starci nesnesou. LXX a Vulgáta mají na mysli tučnost, jež činí stáří obtížným. Delitzsch se domnívá, že jde o popis larvy kobylky, jež dosud nemá křídel a těžce se pohybuje. Jiní konečně uvažují o tom, že výskyt kobylek v Palestině spadá do konce ledna a února, nejnebezpečnější doby pro staré lidi v Palestině. Těžko rozhodnout, která z těchto domněnek je správnější.

Ježíš u Mt 23,4 vytýká zákoníkům a farizeům, že svým rozkouskováním Zákona na množství podrobných příkazů a zákazů ukládají t-é a neunesitelné břemeno na bedra prostých lidí. To, co Ježíš odsuzuje, není Zákon sám, byť byl sebezávažnější pro přirozeného, Duchem Božím neproměněného a neaktivovaného člověka, nýbrž falešné závěry, jež jsou neuskutečnitelné v každodenním životě prostých lidí. Příklad těchto ustanovení dává Mt 23,14-28. Zákoníci žádali naprosté plnění těchto svých ustanovení, a tak vkládali „na hrdlo učedníků jho, kteréhož ani otcové naši, ani my nésti jsme nemohli“ [Sk 15,10; Ga 5,1]. Při tom sami nehnou ani prstem, aby učinili tyto své přísné předpisy nějak lehčími výkladem jejich ducha a smyslu. Opakem jejich počínání je Ježíšův výrok „*Jho mé jestiť rozkošné a břímě mé lehké“ [Mt 11,30]. V tom smyslu praví 1J 5,3, že „přikázání Boží nejsou t-á“ [sr. Dt 30,11nn]. Láska k Bohu jako základ všech Božích příkazů není nic obtěžujícího, složitého a těžko pochopitelného pro toho, kdo se narodil z Boha a svou vírou v Syna Božího přemáhá *svět a tudíž vše, co se staví v cestu zachovávání Božích přikázání. Zákoníci nepochopením ducha Božího Zákona ulpěli na bezvýznamných maličkostech, zatím co opomíjeli to, co je v Zákoně závažné, významné, důležité, „těžké“, totiž *soud, *milosrdenství a *věrnost. Podle Mk 12,40; L 20,47 [sr. Mt 23,14] zákoníci, kteří milují přední místa, vyjídají domy vdov a okázale se dlouho modlí, propadnou také přísnějšímu soudu [Kral. těžšímu], odpovídajícímu prodlužovaným, pokryteckým modlitbám.

Jk 3,1 překládá Žilka: „Nechtějte se, moji bratří, v tak velkém počtu státi učiteli; vždyť my učitelé podléháme přísnějšímu měřítku“ [při posledním soudu] než prostí věřící. Viz také heslo *Obtížený.