Heslo
Usnouti s otci svými
Usnouti s otci svými = umříti a odejíti tam, kde jsou otcové, t. j. do šeolu [o králích, 1Kr 2,10; 11,43; 14,20; 15,8.24; 16,6.28; 22,40.51; 2Kr 8,24; 10,35; 13,9.13; 14,22; 15,7. 22.38; 16,20; 20,21; 21,18; 24,6; o Mojžíšovi Dt 31,16]. *Peklo. *Smrt. *Spáti.
Někteří odborníci ve vazbě ‚u. s otci svými‘ vidí jen eufemistický výraz pro smrt. Ve skutečnosti v ní je obsažena důrazná polemika proti představě, že by smrt mohla slavit triumf tam, kde je u díla Hospodin-Bůh živý. On není jako kananejští bálové, kteří umírali a znovu-ožívali každoročně s koloběhem přírody. On je týž vždy a všudy. On si vydobyl svůj lid a vyvedl jej z Egypta, on se svým lidem uzavřel smlouvu nepohnutelnou, on svému lidu dal v Davidovi krále podle srdce svého – a ve své věrnosti toto své dílo udržuje. Ani smrt je nemůže rozrušit, neboť smrt je jen průvodním zjevem všeho stvořeného. Pominou nebesa i země a s nimi i smrt, zůstává však slovo Hospodina-Boha živého na věky. Písmo sv. ukazuje za hranice časnosti tam, kde časných proměn není. Proto nutno chápat vazbu ‚u. s otci svými‘ jako výraz víry, že i ve smrti zůstává věřící v rukou Stvořitelových a tím ve svazku jeho lidu, církve Páně. Užívá-li se tohoto rčení hlavně o králích [ne však výlučně! Sr. *Smrt, zn. B.], tedy proto, že král jako figura neboli předobraz Krista ukazoval obzvláště jasně k tomuto Krali králů, jenž o sobě řekl: „Já jsem… život…“ [J 11,25; 14,6], smrt přemohl [1K 15,55] a svou krví smlouvu Boží s lidem zpečetil.