Heslo
Usouditi, usouzení
Usouditi, usouzení. Ve smyslu umíniti si, rozhodnouti [se], 2S 7,27; 2Pa 25,16; 1K 2,2, vynésti soud, Iz 14,27; Zj 16,5; rozkaz, nařízení, Jon 3,7, rozhodnutí, Jr 51,11. Karafiát překládá Dn 4,14: „Z usouzení [= rozhodnutí] hlásných výpověď [vyšla], z poručení svatých vyžádáno, [až by] k tomu [přišlo], aby poznali…“. Hlásní a svatí jsou andělské bytosti nebeské, které zasedají v radě Hospodinově [sr. Ga 3,19; Žd 2,2]. LXX zde má velmi odlišný text. Hejčl překládá 2K 1,8n: „Nechcem, bratří, abyste nevěděli o našem soužení…, že jsme [totiž] nesmírně nad svoji sílu byli tak postiženi, že jsme ztratili naději i v život. Ano, sami nad sebou jsme vyřkli rozsudek smrti, abychom nespoléhali na sebe, nýbrž na Boha, který křísí mrtvé“.