Heslo
Upálen, -í
Upálen, -í. Upálení bylo u Izraelců trestem za smilství kněžské dcery [Lv 21,9] a za pohlavní styk s ženou a její matkou [Lv 20,14, sr. Gn 38,24]. Nejde tu ovšem jen o poklesek proti občanské morálce, nýbrž o zvrácenost pohanů, stojící na jedné úrovni s čarováním a modlářstvím [viz Bič I., 312; II, 139]. Trest u-m byl považován za nejsilnější očišťovací prostředek od zvlášť těžké poskvrny. Sotva však šlo o u-í za živa. Odsouzenec byl asi nejprve ukamenován a potom teprve bylo jeho tělo spáleno [sr. Joz 7,15.25]. V Babylóně trestali u-m v peci [Dn 3,6] anebo pečením za živa v ohni [Jr 29,22]. Podle 2Mak 13,5n zrádný nejvyšší kněz Menelaus byl uvržen do věže s rozžhaveným popelem. O Herodovi čteme ve Starožitnostech Josepha Flavia, že dal mnoho lidí upálit.
Viz též: *Trest 3.