Rozdělen, rozdělení, rozděliti

Rozdělen, rozdělení, rozděliti. Sloveso rozděliti může míti ve stč. také význam rozlišiti, odděliti, odloučiti [Lv 5,8], isolovati [Gn 10,5; 25,23], rozšířiti se [Gn 10,32]. O zaslíbené zemi se praví, že byla losem, t. j. Božím určením rozdělena na příděly jednotlivým pokolením [Nu 26,53.55; 33,54; 34,17; Dt 1,38; Joz 13,6; 18,10 a j.]. To znamenalo, že zaslíbená země byla pokládána za majetek Hospodina, který jednotlivé její díly přiděloval jen do správy [sr. Ž 16,5n], takže si s nimi jednotlivá pokolení a jejich rodiny nesměly počínat libovolně. Odtud lze vysvětliti ustanovení o příbuzenských sňatcích [Nu 36,3nn; Rt 4,3nn], o povinnosti příbuzných vykoupiti zadlužený statek [Lv 25,25; Jr 32,7nn] a o milostivém létě [Lv 25]. Teprve v době královské byla země rozdělena na kraje [okresy], ale patrně s přihlédnutím k dosavadním zvyklostem země [1Kr 4,7nn; 20,14]. Přes to bylo pociťováno jako svévolný zásah králův. Ne nadarmo proto mluví Iz 34,17 o novém rozdělení země v době Mesiášově, které provede sama ruka Páně. – Tak jako nemůže být rozděleno na různé protichůdné skupiny království satanovo [Mt 12,25n; L 11,17], tím méně může být rozděleno království Kristovo na různé stranické, navzájem se potírající nebo na sebe nevražící skupiny [1K 1,13]. To by znamenalo, že je Kristus sám v sobě rozdělen. Na druhé straně Kristus nutně rozděluje lidskou společnost, ba samu rodinu [Mt 10,34nn; L 12,51n; sr. Mi 7,6] a při posledním soudu rozdělí všechny národy podle toho, zda jej přijaly nebo nepřijaly [Mt 25,31-46]. Neboť on „rozeznává myšlení a mínění srdce“. Je slovem Božím, které podle Žd 4,12 „proniká až tam, kde se dělí duše a duch“ [Žilkův překlad; Škrabal: „Proniká až tak, že dělí duši a ducha“], t. j. prohledá až do nejskrytějších tajností. „Čas rozdělení“ [2Tm 4,6] = doba odchodu, rozloučení.