Rána

Rána ve smyslu neštěstí, navštívení, způsobené Bohem [Lv 26,21; Dt 28,59; Jb 9,17; 16,14; 36,18] jako trest za hřích, ve většině případů nakažlivá nebo jiná nemoc, hlavně epidemie, ale také neúroda, nepřátelský nájezd a pod. Nemusí jít vždy o přímé zasažení Boží. Také nemoc, plynoucí z neznalosti zdravotních zákonů, může se stát nástrojem trestu v Božích rukou za určitých okolností a v sousledu událostí. O první r-ě v tomto smyslu čteme v Gn 12,17: „Bůh trápil faraona ranami velikými i dům jeho pro Sarai, manželku Abramovu“. T. zv. „deset ran“ egyptských nebylo nic mimořádného, vyskytovaly-li se ojediněle a ve vzájemném odstupu. Egypťané je většinou dobře znali. Ale to, že přicházely v souvislosti s Božími požadavky, tlumočenými Mojžíšem a Aronem, způsobilo, že se staly *znamením Boží moci, potvrzujícími poslání Božích poslů nejen v očích Izraelců, ale i v očích faraonových, a vedly nakonec k tomu, že Boží cíle byly uskutečněny [Ž 78,44-51; 105,28-36; sr. Ř 9,14-24]. První r. byla, že egyptské vody se obrátily v krev anebo v něco podobného [Ex 7,14-25, sr. 2Kr 3,23]; druhá r. přinesla neobyčejné rozmnožení žab [Ex 8,1-15]; třetí záplavu štěnic [?písečných blech nebo vší, Ex 8,16-19]; čtvrtá mračna much [Ex 8,20-32, kde Kral. mluví o škodlivých žížalách, ale odlišným tiskem naznačují, že jde o vsunutou vysvětlivku]; pátá se jevila jako dobytčí mor [Ex 9,1-7]; šestá přinesla vředy na lidech i hovadech [Ex 9,8–12]; sedmá krupobití [Ex 9,13-35]; osmá kobylky, přiváté východním větrem [Ex 10,1-20]; devátá hlubokou temnotu [Ex 10,21-29]. Jen desátá r. byla něčím, co nebylo lze vysvětliti jako přirozenou epidemii, protože šlo o smrt všeho prvorozeného, zatím co ostatní zůstali nedotčeni [Ex 11,1-12,30]. Je samozřejmé, že v tak zvláštním seskupení ran museli Egypťané viděti i potření egyptských přírodních božstev. V NZ máme ozvěnu egyptských ran v líčení Božího soudu nad světem ve Zj 8,7n. 12; 9,1-11; 11,6; 15,1.6; 16,2.11.13.21; 18,8; 21,9.

Ale i na Izraelce přicházely r-y, když se provinili modlářstvím při zlatém teleti [Ex 32,35] nebo když reptali proti opatřením, jimiž je živil Hospodin na poušti [Nu 11,33n, sr. *Reptání]; nějaké r-ě podlehli mužové, kteří zhaněli zaslíbenou zemi [Nu 14,37]. Podle Nu 16,46-50 zahynulo 14.700 vzbouřenců, vedených Chórem, Dátanem a Abironem. V Belfegoru, kde se lid dopustil modlářských výstřelků, zemřelo 24.000 osob [Nu 25,9; Joz 22,17; Ž 106,28-30]. Po pyšném sčítání lidu, které nařídil David, zahynulo 70.000 lidí morem [2S 24,13-15; 1Pa 21,12-30]. Střevní ranou byl postižen judský král Jehoram i jeho rodina [2Pa 21,14n].

R-ou jsou nazvány i hemoroidy[!], jež postihly Filištínské, když zadržovali u sebe truhlu Hospodinovu [1S 5,6nn; 6,4]. Také malomocenství bylo označováno výrazem r. [Lv 13,3-6] nebo i plíseň na vlhkých stěnách domu [Lv 14,35] nebo na šatstvu [Lv 13,47. 49.59]. „R. srdce“ [1Kr 8,38] = vnitřní, duševní a duchovní soužení, na př. výčitky svědomí.

Často se vyskytuje v bibli výraz r. ve smyslu uhození, udeření [holí, prutem, metlou Dt 25,3; Př 20,30; Za 13,6] anebo poranění, přivozeného sečnou nebo jinou zbraní [1Kr 22,35; 2Kr 8,29; 9,15; 2Pa 22,6; L 10,34; Sk 16,33]. V přeneseném, obrazném smyslu se mluví o r-ě u Iz 1,6; 30,26; Jr 10,19; 14,17; 15,18; 30,12.17; Mi 1,9 a j.

V 2K 11,23n se zmiňuje Pavel o tom, že pro evangelium musel snést od Židů „pětkrát čtyřiceti ran bez jedné“. Podle Dt 25,3 bylo dovoleno dáti provinilému ne více než 40 ran. Z tohoto předpisu se vyvinul zvyk trestati odsouzeného 39 ranami, a to třinácti na prsa a po třinácti na pravé a levé rameno na zádech [sr. 2K 6,5]. Ve Sk 16,23 jde o mrskání, jež prováděli římští soudní zřízenci [liktoři]. *Hůl. *Metla.