Přisluhování, přisluhovati

Přisluhování, přisluhovati. Kral. překládají pět hebr. výrazů: ᵃbôdá [= práce, Nu 4,26.47.49; 7,5.7.9; 1Pa 6,48; 9,13; 23,24], šárét [= kněžská služba, Ex 35,19], mišméret [= nařízení, Lv 22,9], mᵉlá'ká [= práce, 1Pa 6,49] a sábá' [= posluhovati, původně o vojenské službě, přeneseně o posluze ve svatyni 1S 2,22], a příslušná slovesa. Jde většinou o kultickou službu při stánku nebo v chrámě [1S 2,11; 3,1] nebo o službu někomu, kdo stál Bohu blízko [1Kr 19,21]. *Služba.

V NZ jde většinou o výrazy diakonein, diakonia [= sloužiti, služba] a jednou o epichorégia [= podpora, pomoc, pomocná služba; Ef 4,16 překládá Hejčl-Sýkora: „klouby, z nichž každý koná svou službu podle síly jednotlivým údům propůjčené“; Žilka: „Slučované každým pomocným kloubem, podle činnosti každému údu náležitou měrou přidělené“]. Diakonia, diakonein označuje především posluhování při stolech u oběda [večeře] nebo rozdělování jídel a jejich přípravu [Sk 6,1n; Žilka: „stravovací služba“, „sloužiti při stolech“; sr. Mk 1,31; J 12,2]. V témž smyslu jest snad rozuměti i Mk 1,13 [sr. Mt 4,11], kde se praví, že po čtyřicetidenním postu „andělé Ježíšovi přisluhovali“, t. j. opatřili jej potravou. Možná, že tu je narážka i na vypravování o Adamovi, který byl anděly vyhnán z ráje, zatím co druhému Adamovi andělé přisluhují [sr. J 1,52].

Je přirozené, že výraz diakonia byl rozšířen na každou *službu z křesťanské lásky k bližnímu a vedla k budování bratrské pospolitosti v církvi. V 2K 8,20 Pavel i sbírku pro jerusalemské chudé nazývá p-ím [sr. Ř 15,25]. Podle Zj 2,19 stojí p-í v jedné řadě se skutky, láskou, věrností a trpělivostí. Tak jako údům církve byly dány různé *dary [charismata] k jejímu budování, tak jí byla dána rozličná p-í pro téhož Pána [1K 12,4nn]. Snad jsou tu míněny pomocné služby [antilémpseis 1K 12,28], záležící v péči o chudé a „mdlé“ [*Pomocník] na základě pověření církve. Ř 12,7 počítá p-í mezi dary [charismata] Ducha sv. a jmenuje je uprostřed mezi proroctvím a vyučováním [sr. 1Pt 4,10n]. Není divu, že i zvěstování evangelia, zvl. pak apoštolát, jsou označeny jako p-í [Sk 1,17.25; 20,24; Ř 11,13; 2K 4,1; 6,3n]. Snad tu prosvítá původní význam výrazu diakonia: jde tu o předkládání Slova Božího jako chleba života. Bylo-li všecko usilování o naplnění Zákona p-ím smrti [t. j. napomáháním smrti] a „pomsty“ [Žilka: odsudku], pak probuzení víry skrze evangelium je p-í Ducha, spravedlnosti [t. j. prostředkující spravedlnost, 2K 3,7-9]. Skrze zvěstování evangelia, t. j. skrze p-í Pavlovo vznikl sbor v Korintě jako list Kristův [2K 3,3]. Stejně jako apoštolové přisluhovali budoucí církvi i proroci svými proroctvími o spáse, milosti, utrpeních a slávě Kristově [1Pt 1,10-12].

V 1Tm 3,10.13 se snad už myslí na úřad diakonský [*Jáhen].

Jen jednou je užito řeckého dúleuein [= sloužiti jako otrok] k označení služby v evangeliu [F 2,22], což souvisí se sebeoznačením Pavla jako *služebníka Ježíše Krista. Pavel tu staví tímto označením Timotea vedle sebe nejen jako pomocníka a přisluhovače, ale jako spoluslužebníka Kristova, který nemyslí na vlastní zájmy, nýbrž na zájmy svého Pána, Ježíše Krista.