Přiblížiti se, přibližovati se

Přiblížiti se, přibližovati se blíže přistupovati, hebr. většinou kárab nebo nágaš, které Kral. překládají většinou slovesem *přistupovati, jde-li o kultické přiblížení Bohu, oltáři, svatyni a p. [Lv 21,18; Nu 18,22; Ez 44,15n; Nu 4,19; 8,19; Ez 44,13], ale také p. se [Ex 24,2; Sof 3,2; Iz 29,13; Jr 30,20]. Toto kultické přibližování k Bohu nebylo podle NZ dokonalé. Teprve kněžství Kristovo umožnilo bezprostřední styk s Bohem [Žd 7,19]. Ovšem, i podle SZ Hospodin je sám blízko, přibližuje se, t. j. pomáhá těm, kdo jsou srdce potřeného a zkroušeného [Ž 34,19; 69,19; 119,41; 145,18].

Odtud pochopíme častý výskyt tohoto výrazu [řecky engizein, engys] v NZ, kde označuje bezprostřední blízkost, ba přítomnost toho, co bylo ve SZ předpovídáno, v Ježíši Kristu: v něm se p-ilo království nebeské [Mt 3,2; 10,7; Mk 1,15; L 10,9.11]. Ale jeho uskutečnění v plnosti je věcí „posledních dnů“. Praví-li Mt 26,45 Ježíš, že „se přiblížila hodina“ [sr. Mt 26,18], míní tím počátek svých utrpení, jež jsou současně počátkem eschatologických událostí, spějících k druhému jeho příchodu v slávě. Ne nadarmo, ale v jiném smyslu, učedníci se domnívali, že Ježíšova blízkost Jerusalemu spadá v jedno s bezprostředním zjevením království Božího [L 19,11]. Ježíš však je nenechává na pochybách, že tomuto zjevení království Božího v plnosti bude předcházeti jeho smrt [Mt 21,34] a dočasný odchod [L 19,12-27], zkáza Jerusalema [L 21,20], změny v přírodě [Mk 13,24-37], soužení [L 21,21-36] a pod., a vybízí k ustavičné bdělosti. Prvotní církev žila v tomto znamení blízkosti posledních dnů [Ř 13,12]. „Pán blízko!“ bylo jejím přesvědčením a vyznáním [F 4,5; Žd 10,25; Jk 5,8; 1Pt 4,7; Zj 1,3; 22,10]. „Přiblížili se dnové tvoji“ = přiblížila se tvá smrt [Dt 31,14; sr. Gn 47,29; L 7,2; F 2,30].