Počet

Počet [stč. = množství; cifra, číslo; účet. účtování]. Primitivní člověk za všech dob počítal pomocí prstů, kamínků, uzlů na provazu, dřívek nebo zářezů do stromu nebo dřeva. Latinské calculus [= kamének; kamének na početnici; sr. naše kalkulovati] ukazuje na primitivní doby, kdy se počítalo pomocí kamínků. Teprve později poznal primitiv určitou zákonitost ve vztahu čísel, jež ho naplňovala posvátnou bázní, a naučil se počítat abstraktněji, i když šlo vždy o účely praktické. Vzhledem k počtu prstů se záhy ujala soustava desítková, ale pod vlivem astronomie i soustava šedesátková [12 obrazů zvířetníku]. Izraelci znali sčítání [Nu 1,22n; 26,7nn], odčítání [Lv 27,18], násobení [Lv 25,8] i dělení [Lv 25,27.50]. Nejvyšší čísla, uvedená v bibli, jsou deset milionů [tisíce desetitisíců Gn 24,60, kde Kral. mají jen tisíce tisíců; podobný případ máme v Ju 1,14] a jedna miliarda [10x1000x100.000 Dn 7,10; Zj 5,11], jenže toto obojí není míněno doslovně, nýbrž naznačuje prostě nekonečné číslo [„zástup veliký, kteréhož by žádný přečísti nemohl“ Zj 9,7, sr. Gn 13,16]. Odpustiti 70x7 krát znamená odpustiti vždycky [Mt 18,22]. Podle 1Pa 21,5 měl David 1,100.000 vojáků ze sev. části země, z Judstva pak 470.000. Podle 2S 24,9 jich bylo [jen!] 800.000+500.000. Zerach Mouřenín měl podle 2Pa 14,9 jeden milion vojáků. Jozafat měl pět armád o síle 300.000, 280.000, 200.000, 200.000 a 180.000, dohromady 1,160.000 [2Pa 17,12nn]. Počet synů Izraelských při druhém sčítání po vyjití z Egypta a putování pouští byl 601.730 [Nu 26,51]. Smysl všech těchto i podobných číselných údajů ve SZ není míněn matematicky doslovně, nýbrž spíše symbolicky jako náznak velikého množství.

Jak bylo uvedeno v hesle *Číslo, užívali Židé, zvláště v pozdější době, souhlásek hebr. abecedy k označení jednotlivých číslic. Prvních devět písmen ['a, b, g, d, h, v, z, ch, t] označovalo číslice od 1-9, dalších devět písmen [j, k, l, m, n, s, 'e, p, s] desítky od 10-90, zbývající čtyři pak stovky [k = 100, r = 200, š = 300, t = 400]. Ostatní čísla byla naznačena složením příslušných písmen, při čemž se dbalo na to, aby nepřišla dohromady písmena, jež by tvořila začátek jména Hospodinova. Tak patnáctka by byla písmenami označena jh [10+5], to však by se mohlo čísti také Jah[vé] a proto se raději psalo tv [9+6]. Podobně i Řekové označovali číslice písmenami řecké abecedy. Při podobnosti různých písmen docházelo často k omylům v číselných údajích [d ( = 4 ) a r ( = 200 ) se v hebr. psaly téměř stejně]. Tak podle hebr. textu, přijatého synagogou [t. zv. Masora] byl Matuzalém stár 969 let, podle Samaritánského jen 720 let. Podle některých řeckých rukopisů Sk 27,37 bylo s Pavlem na lodi 276 lidí, podle jiných jen 76.

Židovští vykladači Písma si záhy povšimli, že každé jméno má určitou hodnotu číselnou [Mesiáš = 358, had (nácháš) = 358; Eliezer = 318]; z toho vznikla exegetická methoda, zvaná gematria [z řeckého geómetria], která z číselné hodnoty jmen vyvozovala různé theologické důsledky, na př. že Mesiáš a ďábel, jenž užil hada za svůj nástroj, budou bojovati jako rovný s rovným [majíce tutéž číselnou hodnotu], ale zvítězí Mesiáš, protože jeho jméno je psáno v hebrejštině čtyřmi písmenami, kdežto had jen třemi. Číselné hodnoty jména se užívalo tam, kde se jméno nechtělo vyslovit nebo napsat. Na př. 888 bylo krycím číslem pro Ježíše [psaného řecky]. Podobné zvyky byly i u Řeků a jiných národů. V Pompejích na stěně bylo nalezeno vyznání lásky v tomto znění: „Miluji dívku, jejíž jméno má číselnou hodnotu [= počet] 545“.

Některá čísla ve SZ naznačují jen zaokrouhlenou hodnotu, zvláště jde-li o vyznačení malého množství [Lv 26,8; Iz 17,6] anebo příliš velkého počtu [2Pa 17,12nn]. Orientální fantasie si ráda hrála s velkými počty zvl. poražených nepřátel. Zaokrouhleným číslem byla čtyřicítka a její násobek [2S 5,4]: Izák a Ezau se ženili ve čtyřiceti, 40 let trvalo putování po poušti, 40 let trvá potření Egypta [Ez 29,11], 40 dní strávil Mojžíš na hoře, 40 dní se postil Ježíš a p. Je to jakési střední číslo mezi malým a velkým počtem.

Ve Zj 13,18 je podle jedněch rukopisů udán počet šelmy 666, podle jiných 616. Výklady se velmi rozcházejí. Někteří myslili na císaře Galigulu [Gaia Caesara, od 37 do 41], jehož jméno má číselnou hodnotu 616. To by však znamenalo, že Zj vzniklo někdy v této době, což se badatelům zdá být nemožné. Jiní myslili na římskou říši [Lateinos = 666], jiní na císaře Domitiana, což je i z jiných důvodů poměrně nejpravděpodobnější, jiní na Nerona, jehož jméno Neron Cesar = 666, Nero Cesar = 616, jiní obecně na Antikrista, jiní na chaos pravěku a p. Potíž je už v tom, že nevíme, zda číselná hodnota se má počítat podle hebr. nebo řecké abecedy, a mimo to je v každé abecedě celá řada možných kombinací, t. j. jmen, jejichž číselná hodnota dá dané číslo. Žádné z dosavadních řešení proto plně neuspokojuje. Jisto je, že aspoň někteří čtenáři Zj z kruhů pisatelových jeho náznaku rozuměli. Možná však, že celé místo nutno chápati eschatologicky v tom smyslu, že Bůh sám v pravý čas na „konci dnů“ dá věřícím vědět, o koho v tomto tajemném čísle jde.

Jiné výrazy: „Míti v počtu“ [Ž 56,9; L 12,7] = míti v záznamu, v patrnosti. – „Nevím počtu“ [Ž 71,15] = neumím to spočítat. – „Vydávati počet“ [Dn 6,2; Mt 12,36; L 16,2; Ř 14,12; Žd 13,17; 1Pt 3,15; 4,5] = odpovídati se, složiti účty, býti odpověden. „Žádati počet“ = žádati vyúčtování [2Kr 12,15]. *Mnoho, *mnohý, *množství. *Sčísti, *sčítati.