Pocestný (cizinec)

Pocestný. *Cizí. *Host. *Pohostinu. *Příchozí. Pohostinnost k pocestným, a potřebným patřila k základním ctnostem celého starověku. Pocestný byl podle starověkého názoru pod zvláštní ochranou božstev, takže přijímání pocestných bylo náboženskou povinností. Ani v Izraeli tomu nebylo jinak. Když Gabaonitští nejen nepřijali pocestného levitu, nýbrž nadto zneuctili jeho ženinu, bylo to považováno za něco, „co se nikdy nestalo od toho času, jakž vyšli synové Izraelští ze země Egyptské“ [Sd 19,1-30]. Povinnost ohleduplnosti k pocestnému byla někdy pociťována tak silně, že zatlačila i povinnou ohleduplnost k sousedu [2S 12,4]. Abraham [Gn 18,1nn], Lot [Gn 19,1nn], Rebeka [Gn 24,15-25] a Job [31,32] byli vzory SZ pohostinnosti k pocestným. I v NZ je pohostinnost pokládána za samozřejmou povinnost [*Host], jejímiž pohnutkami byly láska k Ježíši Kristu, jenž sám byl hostem [Mt 25,35.43] a stále může být hostem „v přestrojení“ [Žd 13,2 sr. Mt 10,40], dále zvláštní charisma [1Pt 4,9n], vědomí blížícího se konce [1Pt 4,7nn], a ovšem nade vše služba evangeliu, neboť prvokřesťanská misie závisela na pohostinnosti vůči cestujícím kazatelům [3J 8, sr. Mt 10,11nn]. Diotrefovi je vytýkáno, že tyto pocestné bratry nepřijímá a druhým jejich přijímání nedopouští [3J 1,9 n]. Neboť přijímání pocestných bylo pokládáno za zvláštní průkaz vhodnosti k úřadu biskupskému a vdovskému [*Vdova] v církvi [1Tm 3,2; 5,10; Tt 1,8].

Pocestný, který přichází nečekaně, byl také obrazem chudoby [Př 6,11]. Jr 14,8 naříká nad tím, že Hospodin si počíná v Izraeli jen jako „p., stavující se na noclehu“. Co se míní „kamenem pocestných“ [1S 20,19], není známo. Snad tu šlo o nějaké znamení na rozcestí. Badatelé mají za to, že jde o přepisovačskou chybu. LXX má: „U tohoto pahrbku“, t. j. u navršené hromady kamení [snad oltáře].