Plésání, plésati, zplésati

Plésání, plésati, zplésati, stč. = tleskati rukama; radostí poskakovati, velmi se radovati; tancovati, skákati. Tak překládají Kral. nejméně 19 hebr. výrazů [11 slovních kořenů], jimiž SZ zahrnuje všecky projevy radosti, ale také kultického veselí [2S 6,14n], jež se vyvrcholovalo tancem, na př. při slavnosti vinobraní [Sd 21,21, kde Kral. hebr. chúl = tančiti překládají plésati]. Sd 21,21nn naznačuje, že se tohoto „plésání“ zúčastňovaly pouze ženy. Přirozeně, že se „plésalo“ [= tancovalo] zvláště tehdy, když Bůh dopřál vítězství [Sd 11,34 plesající = tančící; 1S 18,6; sr. Ex 15,20nn, kde prorokyně Maria řídila tanec žen za zvuku bubínků. Kral. hebr. „tance“ překládají „*pišťaly“] anebo na památku vysvobození, zvl. z Egypta. Tancem, zpěvem a recitací příběhu byla tato událost bohoslužebně dramatisována v náb. procesích. Ještě Jr 31,4 zaslibuje judským zajatcům, že „panna Izraelská se bude obveselovati bubny a vycházeti s houfem plésajících“, kdežto Pl 5,15 naříká, že plésání [= rej] se proměnilo v kvílení. Jiné sloveso, označující smích a tanec, spojený s hudbou a zpěvem, je sáchak [2S 6,21; „veselící se“ Jr 30,19]. Jde zkrátka o veřejné vyjádření radosti, o jakousi radostnou demonstraci. Slovy plésati, plésání je nejčastěji přeloženo hebr. gíl, gílá = radovati se, jásati, jásot; o člověku na př. Ž 13,5; 14,7; Za 9,9; o neživé přírodě 1Pa 16,31; Ž 96,11; 97,1; Iz 35,1n; 49,13. Předmětem plésání může býti úroda [Iz 16,10], spása [Ž 13,6; 14,7; Iz 25,9], Bůh [Ž 43,4; 149,2; Iz 29,19; 41,16; 61,10; Ab 3,18], Jerusalem [Iz 65,19], Boží jméno [Ž 89,17], poklesek věřícího v ústech nepřítelových [Ž 13,5] a p. – Radost může být vyjádřena i jásavým, triumfujícím křikem a zpěvem [hebr. ránan, rénáná, Jb 29,13; Ž 65,9; 71,23; 81,2; 84,3; 126,6], ale u bezbožných nemá tento jásot dlouhého trvání [Jb 29,13; Ž 94,3]. O pokřiku, radostném hřmotu [hebr. térú'á] mluví 1S 4,5; 2S 6,15; 1Pa 15,28; Jb 8,21; Ž 43,4. Je příznačné, že Ž 27,6 uvádí toto pokřikování ve vztah k oběti. – Jiným výrazem radosti je tleskání [2Kr 11,12; Ž 47,2; 98,8; Iz 55,12, kde je užito tří různých hebr. sloves]. Na hlasitý křik nebo troubení upozorňuje sloveso rúa' [Jb 38,7; Ž 66,1]. – Na vnitřní radost ukazuje víc hebr. sloveso sáméach [Jb 3,22; Iz 25,9; o škodolibé radosti Jb 31,29], dále snad 'álaz [Sof 3,14; Ž 68,5; Ž 149,5; Př 23,16; Ab 3,18; Jr 15,17; v přeneseném smyslu o plesu přírody Ž 96,12], 'álas [= triumfovati, rozveseliti se 1S 2,1; Ž 5,12; 68,4; Př 28,12] a sûs, sîs [Ž 68,4; Jb 39,21; jde-li o radost Boží, překládají Kral. toto sloveso nikoli plésati, nýbrž veseliti se Dt 28,63; 30,9; Jr 32,41 nebo radovati se Iz 62,5; 65,19; Sof 3,17]. Všecky uvedené hebr. výrazy překládají Kral. také jinak [veseliti se, radovati se, poskakovati, hráti, zpívati, křičeti, pokřikovati a p.], takže z Kral. překladu není jasné, o který hebr. kořen jde. Připomeňme, že pojem plésání je často ve spojení s *eschatologickou radostí, jež je chápána jako kultická slavnost na památku toho, že se Bůh ujal vlády [Ž 96,11n; 97,1,8; 126,2.5n; Iz 12,6; 25,9 a j.]. Dokonalé plésání bude známkou budoucího éonu, v němž Bůh utvrdí své kralování.

V NZ překládají Kral. výrazem p. dva řecké pojmy: agalliásthai a psallein. První z nich odpovídá hebr. gíl, sûs a hálal [= velebiti, chváliti] a znamená radost, jež se viditelně projevuje. Kraličtí toto sloveso překládají většinou výrazem *veseliti se [Mt 5,12; L 1,14; J 8,56; 1Pt 1,8 a j.]. Jen L 1,44 překládají „zplésati“, když mluví o tom, že Jan Křtitel, předchůdce Ježíšův, zplésal [Žilka: poskočil s plesem] ještě jako „nemluvně v životě“ své matky, když se setkala s matkou Ježíšovou. Eschatologická radost se začala v této chvíli uskutečňovat. V kázání Petrově pak [Sk 2,14-36] je výrok Davidův [Ž 16,9nn] chápán jako výrok Mesiášův, jenž musel býti splněn a byl splněn v Ježíši Kristu. Jeho srdce se rozveselilo a jazyk zplésal radostnou jistotou, že Pán nenechá duše jeho v pekle [Sk 2,26]. – Druhý výraz odpovídá hebr. zámar = zpívati žalmy [Ž 18,50], oslavovati Boha zpěvem a hudbou [Ř 15,9; Ef 5,19]. Proti nesrozumitelnému a neuvědomělému mluvení jazyky staví Pavel v 1K 14,15 uvědomělé plésání duchem a rozumem [Kral. : myslí]. *Radost, radovati se. *Veseliti se.