Smáti se, smích

Smáti se, smích. Jak bylo ukázáno v hesle *Posměch, posměvač, mají v bibli i výrazy s. se, s. většinou přídech pohrdavého, povýšeneckého, škodolibého posměchu. Ačkoli Kaz 3,4 praví, že je „čas pláče a čas smíchu“, přece jen se staví ke smíchu velmi kriticky a tvrdí, že „lepší jest žalost nežli smích, nebo smutná tvář polepšuje srdce“ [Kaz 7,3]. V Gn 17,17; 18,12n.15 je smích spojen s pochybováním vůči Božímu zaslíbení. I u Jb 5,22 vyjadřuje smích pohrdavou převahu nad zhoubou a hladem. Zdá se, že hebr. sáchak, překládané výrazy s. se, s., posmívati se, posměch [Ž 52,8; Pl 1,7], nikde neznamená zbožnou radostnost až snad na Gn 21,6 a Ž 126,2, kde Kral. skutečně překládají nikoli s. se, nýbrž radovati se, radost. Ve SZ stojí smích v úzkém příbuzenství s bláznovstvím [Kaz 2,2; 7,6]. Tak tomu bylo obzvláště v pozdější rabínské literatuře, kde smích označoval dokonce zřeknutí se Boha, něco, co souvisí s modlářstvím. O Bohu se sice praví, že se směje [Ž 2,4; 37,13; 59,9; Př 1,26], ale SZ tím chce vyjádřit naprostou Boží převahu nad těmi, kteří nechtějí uznat jeho svrchovanou nadvládu.

I v NZ má smích přídech nezdůvodněné sebespokojenosti u. těch, kteří s Bohem vážně nepočítají, ačkoli právě jim hrozí soud [L 6,25]. Ježíš ovšem nejspíše v navázání na Ž 126,2 předpovídá věřícím eschatologickou dobu, kdy se budou radostně smát [L 6,21; sr. Mt 5,4].