Pištec, píšťala, píšťalka

Pištec, píšťala, píšťalka. Výrazy píšťala, píšťalka překládají Kral. dvě hebr. slova [‘úgáb a chálíl] a jedno řecké [aulos]. ‘úgáb [přeložené v Gn 4,21 „nástroj hudebný“ a u Jb 21,12 „muzika“] byl nejstarším hudebním nástrojem foukacím, zhotoveným z rákosu. Užíváno ho bylo hlavně pastýři, ale také chrámovými hudebníky a k soukromé potěše nebo k vyjádření zármutku [Jb 30,31]. Někdy užívali píšťal dvojitých [šalmaj] nebo spojených v jakési varhánky [Ž 150,4 překládají Kral. „varhany“]. Foukalo se buď zpředu nebo se strany, a to někdy současně do dvou píšťal nestejně dlouhých. Chálíl, asi naše flétna, větší než píšťalka a z pevnějšího materiálu [1S 10,5; Iz 5,12; 30,29]. Užívalo se jí nejen při radostných událostech, nýbrž i při smutku [Jr 48,36; Mt 1 J,17]. Hebr. máchôl, které Kral. v Ž 149,3; 150,4 překládají píšťala, znamená ve skutečnosti tanec, rej. Totéž slovo překládají *„plésání“ [Ž 30,12; Jr 31,13; Pl 5,15, sr. Jr 31,4]. Pavel srovnává mluvení jazyky s pískáním na píšťalku [1K 14,7], jež se musí držeti určitých hudebních pravidel, aby vynikla melodie. Zj 18,22 předpovídá, že Babylon bude tak dokonale zničen, že se v něm neozve hlas „kytaristů, pěvců, pištců a trubačů; po nějakém umělci kteréhokoli umění nebude v něm ani památky“ [překlad Žilkův].