Velebiti

Velebiti [se], býti veleben, zvelebiti [se], doslovně činiti velikým [Gn 12,2; Mt 23,5], přeneseně slovy vyvyšovati [2S 7,26], mocně slaviti [Ž 35,27]. Hebr. podkladem je obvykle kořen g-d-l = učiniti velikým, mocným, významným [Gn 12,2; Joz 3,7; 4,14; 1Kr 1,37.47; 1Pa 29,12.25; 2Pa 1,1; Ž 138,2; Est 5,11; 10,2], zvyšovati, vyznávati velikost [Ž 34,4; 69,31; Mal 1,5], ukázati se velikým [2S 7,22; Ez 38,23], povyšovati se [Iz 10,15; sr. Dn 8,25; 11,36n], vyvyšovati se [Za 12,7], a pod. ‚Zvelebiti zákonem‘ [Iz 42,21], doslovně = velikým učiniti Zákon, dáti znamenité vyučování [sr. Ž 147,19n], ‚zvelebiti moudrost‘ [Kaz 1,16] = získati moudrost.

Hebr. šábach, které Kral. v Ž 117,1 překládají výrazem v-i, tlumočí obvykle výrazy chváliti, vychvalovati, slaviti [v určitém tvaru ‚chlubiti se‘ 1Pa 16,35]. Hebr. gá'á = býti vznešený, vyvýšený [Ex 15,1.21], hebr. ’ádar – proslaviti se [Ex 15,6], hebr. rábá = rozmnožiti, učiniti početným [2S 22,36; Ž 18,36; sr. Gn 17,2.20; Dt 1,10; Jr 30,19], mocným [Dn 2,4], hebr. gábah = býti povznesen [Iz 52,18], hebr. pá’ar = ozdobiti [Ezd 7,27, sr. Ž 149,4; Iz 60,7], oslaviti [Jr 33,9, ‚zvelebení‘ = oslava], hebr. kábéd = býti těžký; přeneseně býti ctěn, vážen, býti slavný; ctíti, učiniti slavným [Př 13,18; Iz 43,4; Jr 30,19], hebr. kábôd = sláva [1Pa 17,18]. *Oslaviti, oslavovati.

V NZ-ě jde o překlad pěti řeckých sloves, hlavně slovesa doxazein = vzdávati čest, chválu, slávu [Bohu], oslavovati [Boha], a tím uznávati jeho božský nárok a vyvýšenost [Mt 9,8; 15,31; L 2,20; 5,25; 17,15; Sk 4,21; 13,48; 1Pt 2,12; Zj 15,4]. *Sláva. Sloveso megalynein = vyvyšovati, zveličovati, slaviti [L 1,46; Sk 10,46], chváliti [Sk 5,13]. Ve F 1,20 naznačuje uvězněný Pavel, na čem mu záleží, když se dovolává modliteb věřících a přispění Ducha sv.: ne na tom, aby byl vysvobozen ze žaláře, nýbrž na tom, aby byl zveličen [zveleben, oslaven] Kristus jeho osobou [jeho tělem], kterou dal plně do Kristových služeb. Nezáleží mu na tom, zda se to stane životem nebo smrtí. Jde mu o to, aby zcela neohroženě [Kral. ‚ve vší doufanlivé smělosti‘], t. j. veřejně [Žilka ‚v naprosté otevřenosti‘] oslavil Ježíše Krista.

V L 7,29 je tak přeloženo řecké sloveso dikaiûn [= uznati za spravedlivého]. Škrabal překládá: „Uznali vůli Boží v Janově křtu tím, že jej přijali“, zatím co farizeové nedali Bohu za pravdu, když křest Janův odmítli. V Ř 3,5 jde o řecké sloveso synistanein [= sjednotiti, sebrati; doporučiti; prokázati; způsobiti]. Škrabal překládá: „Ale ukazuje-li se naší nepravostí Boží spravedlnost, co řekneme?“ Hejčl: „Staví-li však naše nepravost na světlo spravedlnost Boží, co řekneme?“ Ž 51,6, který právě Pavel citoval, by mohl vésti někoho k mylnému názoru, že teprve naše nevěra a hřích umožňují Bohu, aby prokázal svou nadlidskou *spravedlnost a že tedy Bůh nemá tuto nevěru a hřích odsuzovat, když nakonec přispívá k jeho slávě [sr. Jr 33,8n]. Pavel tuto myšlenku, kterou vyslovuje ‚po lidsku‘, t. j. s největším váháním, naprosto odmítá. V Ř 15,11 je tak přeloženo řecké epainein = chváliti, vychvalovati.