Napraven, napravení, napraviti [se]

Napraven, napravení, napraviti [se]. L 14,34 mluví o soli, jež ztratila svou slanost a nemůže jí už nabýt; Kral. „nemůže býti napravena“ [sr. Mk 9,50]. Učedník, který se stal nevěrný království Božímu, podobá se takové neslané soli, jež je neschopna nápravy. Řecké sloveso, jehož je tu užito, znamená okořeniti [solí sr. Ko 4,6]. – Napraviti [se] ve smyslu polepšiti [se], ukázniti [se] [Př 29,19], dát se varovat [Lv 26,23], poučit [Ž 2,10], cvičit [Dt 8,5], trestat [Př 29,17; Jr 2,19], kárat [Jr 10,24], obrátit [se] [Jb 6,29; 36,10].

2Tm 3,16 mluví o tom, že Písmo, vdechnuté od Boha, „je užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě“. Žilka: „k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti“. Řecké slovo zde užité znamená „narovnání“, znovuzřízení. Jde tu o úmyslné pořadí působnosti Slova Božího: usvědčeného hříšníka Bůh připraví ke spáse skrze víru [2Tm 3,15], aby mohl být vychován ve spravedlnosti. – „Napravení“ v Žd 9,10 znamená nový řád, jenž nastal příchodem Kristovým. Až do té doby platil starý řád obětní a kultický, který se dotýkal člověka jen z vnějšku. Tento řád „zákona a proroků“ byl nahrazen novým, jímž se prolomil do tohoto času nový věk.

Důležitý význam má výraz „napravení“, pokud je v NZ překladem řeckého apokathistémi, apokatastasis, obnoviti, obnova, opětné přivedení, náprava, restituce původního stavu. NZ tu navazuje na SZ představu, jež byla víc a více eschatologisována, o novém dosazení Izraele do zaslíbené země [Jr 16,15; 23,8; 24,6; Oz 11,11] a k prvnímu jeho způsobu [Ez 16,55; sr. Dt 30,3; Ž 14,7; Jr 31,23]. Eliáš [Mt 17,11; Mk 9,12], podle samaritánské tradice Mesiáš, jménem Taheb, má být podle Mal 4,5n nositelem této nápravy. I učedníci Ježíšovi čekali nápravu království izraelského [Sk 1,6], Kristus však je poučuje o tom, že nejde o nápravu politickou, ale duchovní [v. 7 n]. Jde o nové stvoření, obnovu všech věcí [Sk 3,20n], t. j. onoho stavu neporušenosti, jaký byl po stvoření. Smrt bude zničena [Zj 20,14] a Bůh bude všecko ve všech [1K 15,25-28]. Tomu ovšem nelze rozuměti tak, jak mínil Origenes, že všichni, hříšníci i satan, se nakonec obrátí a spása bude platit všem. Tomuto pojetí brání NZ přesvědčení o příchodu posledního soudu [Ř 2,7nn; 2K 5,10 sr. Mt 22,14; L 13,23nn] a násilném potlačení všelikého odporu [1K 15,25nn].