Mdleti, mdlíti, mdloba, mdlý

Mdleti, mdlíti, mdloba, mdlý. Kraličtí těmito slovy překládají několik různých hebr. výrazů, jež všecky znamenají slabost, obtíženost, vyčerpanost, neduživost, zemdlenost. Lía měla mdlé oči Gn 29,17 [slabozrakost; jinde totéž slovo překládají útlý Gn 33,13; měkký Př 15,1; lekavý Dt 20,8; choulostivý 2Pa 13,7]. Ale i Jákob měl mdlé oči ve smyslu obtížené [Gn 48,10] tak, jako může být obtíženo i ucho, takže není schopno slyšet [Iz 59,1], a srdce [Ex 9,7]. Třetí výraz, který Kraličtí překládají mdlý [1S 2,4], znamená vyčerpaný a tedy snadno klopýtající, těžce klesající únavou [Iz 40,30] a nestatečný [Za 12,8]. Jr 8,18 mluví jiným hebr. výrazem o mdlém srdci ve smyslu neduživosti [sr. Ž 41,4; Iz 1,5; Pl 1,22; 5,17]. Šestý hebr. výraz, který Kral. překládají mdlý [Jl 3,10], mdloba [Jb 14,10] znamená tělesnou slabost.

V NZ překládají tak Kral. řecké asthenés [„slabý“] jako výraz slabosti celého člověka: o ženě ve srovnání s mužem 1Pt 3,7; Pavel o svém zjevu ve srovnání s mocí Ducha a svými písemnými projevy 1K 2,3; 2K 10,10. Jinde totéž slovo překládají: ne-mocný [Mt 26,41; Mk 14,38; mdlý Ř 6,19], při čemž myslí na náboženskou a mravní slabost lidského těla. Tělo a mdloba tohoto druhu spolu úzce souvisí. Teprve vzkříšení nás zbaví této mdloby [1K 15,43n; ne-moci]. Opakem mdloby těla je moc Ducha, který se ujímá naší mdloby [Ř 8,26]. Lidská bezmocnost [Kral: nemoc] se tak může stát půdou ke zjevení Boží moci na zemi [2K 12,9], neboť Bůh vyvoluje právě ty mdlé, aby zahanbil to, co je silné [1K 1,27], protože mdloba Boží je silnější než lidé [1K 1,25]. I Kristus za svého pozemského života byl Synem Božím „v mdlobě“ na rozdíl od synovství Božího v „moci“ Ř 1,4 ne-mocný 2K 13,4, takže čestnou známkou těch, kteří žijí v Kristu, je právě mdloba [2K 12,10 sr. 2K 11,30; 12,5.9; 13,9], jíž se zmocňuje a prosvítá moc Kristova [2K 13,3-4].

Jiného rázu je mdloba, o níž mluví Pavel v Ř 14,1; 15,1; 1K 8,7.9nn.12; 9,22; 1Te 5,14. Jde tu o nedostatečně vyvinutou víru, kterou ti, kteří se pokládají za silné, rádi podceňují. S touto mdlou vírou souvisí nedostatek „umění“ [Žilka: poznání] i „mdlé“, zmatené svědomí [1K 8,7.12]. Křesťan se musí mít na pozoru, aby se svou svobodou nestal kamenem úrazu mdlým. *Hádka.

Je ovšem i mdloba, která se blíží hříšnosti ve smyslu slabosti [Kral. nedostatku Žd 7,28] ve srovnání s mravní dokonalostí [sr. Ř 5,6 s Ř 5,8]. Ale Kristus jako nejvyšší kněz má soucit s těmito mdlobami [Žilka: slabostmi Žd 4,15], bere je na sebe, takže křesťan může směle přistupovat k trůnu milosti.

Někdy má výraz mdlý význam ubohý, nemohoucí, bezmocný, bezvýznamný. Tak Ga 4,9 mluví o „mdlých *živlech“, Ř 8,3 o zákonu „mdlém pro tělo“ [sr. Žd 7,18], 1K 12,22 o „nejmdlejších“ [Žilka: slabších] údech v těle. Ve Sk 20,35 se mluví o mdlých členech sboru, t. j. o hospodářsky slabých.

Mají-li řecké asthenés a příbuzné výrazy význam nemoci, překládají Kraličtí buď neduživý [Mk 6,56] nebo mdloba [těla Ga 4,13], nemocen [Mt 10,8; L 10,9; J 5,5; Sk 28,9], nemoc [J 11,4; L 5,15; 8,2]. *Nemoc. *Nesličný.