Apollo

Apollo [vlastně Apollós, zkrácené jméno z Apolonius], křesťan židovského původu, spolupracovník a pokračovatel Pavlův [1K 1,12; 3,4-6; 4,6; 16,12; Sk 18,24-28; 19,1; Tt 3,13]. Podle Sk pocházel z *Alexandrie, výmluvný a zběhlý ve SZ. Byl křesťanem už před svým příchodem do Efezu, kde se setkal s ap. Pavlem. Jeho pojetí křesťanství se však lišilo od onoho, které kázal Pavel. Nevěděl o jiném křtu nežli o tom, jejž kdysi udílel Jan Křtitel. Neznal křesťanský křest duchem [Mk 1,8; Sk 1,5], ani křest vodou a duchem [J 3,5], jehož se pavlovské sbory dovolávaly. Byl tedy získán pro křesťanství nejspíše buď v Alexandrii nebo jinde od misionářů nejprvnější doby. Teprve v Efezu se mu dostalo od Akvily a *Priscilly hlubšího poučení o křesťanské zvěsti a pravděpodobně též o křtu. Z Efezu vydal se A. do Korintu [Sk 19,1], kde způsobil svým kázáním nemalý rozruch, takže se dokonce utvořila strana apollovců [1K 1,12]. Toto sektářství Pavel přísně odsoudil, ale zůstal přitom A. přátelsky nakloněn. Viděl v něm pokračovatele vlastního díla [1K 3,6]. To ukazuje na to, že A. sám nepracoval ve smyslu odstředivém. O dalších příbězích A. nevíme. Jeho totožnost s křesťanem téhož jména, o němž se zmiňuje Tt 3,13, není jistá.

Alexandrijské vzdělání A. dává tušit, že vykládal SZ obrazně, alegoricky a typologicky. Odtud dospěl Martin Luther k domněnce, že anonymní epištola Židům by mohla býti napsána od něho. Dohad tento je dnes zpravidla opouštěn. Ep. Židům nicméně podává snad obraz myšlení A. Tradice tvrdí o A., že byl biskupem v Cesarei a před svým obrácením prý napsal knihu Moudrosti Šalomounovy. *Apokryfy.