Vzácný [vzácnost, vzácen]

Vzácný [vzácnost, vzácen], stč. = příjemný, milý, oblíbený, [Est 10,3; Př 15,26], řídký, nevídaný, drahocenný [1S 3,1. Zeman překládá Ž 45,10: „Královské dcery jsou mezi tvými skvosty“], dobrý [1S 29,6.9; Ž 52,11], vážený [Jb 22,8; Iz 9,15], uctívaný [Iz 3,5], vyhledávaný [Iz 62,12], vybraný; to, co se má vybrat [Př 22,1; sr. Kaz 7,1], mimořádný, neobyčejný [2S 1,26], vysoce postavený [1Pa 17,17] a pod. V hebrejštině je téměř po každé užito jiného výrazu. Př 12,26 lze překládat: „Spravedlivý je průvodcem svému bližnímu“, „ukazuje cestu svému bližnímu“. [Téhož slovesa je užito v 2S 22,33]. Syrský překlad: „Spravedlivý dává dobrou radu svému bližnímu“ Je tu užito hebr. výrazu tûr, jež znamená ‚Jít na výzvědy‘ LXX, Vulgáta překládají velmi odlišně, takže je vidět, že i jim byl hebr. text nesrozumitelný. Jb 13,12 překládá vhodněji Karafiát: „Přípovídky [Hrozný: Přísloví] vaše [jsou] přísloví [Hrozný: pořekadla] z popela“. U Iz 40,6 je výrazem v-ost přeloženo hebr. chesed = půvab, milost [nost].

V NZ-ě jde především o výrazy dektos, apodektos, euprosdektos, jež odpovídají kultickému SZ-mu rásá. Ve SZ-ě jde o to, co je Bohu příjemné, přijatelné [o obětech Iz 56,7, o modlitbě Př 15,8 a pod.]. To je také původní význam našeho ‚vzácný‘ [souvisí se ‚vzít‘ co kdo rád bere, přijímá]. Ap. Pavel v tom smyslu nazývá službu sboru ve Filipách obětí vzácnou, vítanou, která je milá Bohu. Podobně 1Pt 2,5 prohlašuje za úkol církve Kristovy přinášet duchovní oběti milé, vzácné Bohu pro Ježíše Krista. Pavel v Ř 15,16 chápe svou misijní práci jako kněžskou službu, jíž se pohané mají stát libou, vzácnou obětí, posvěcenou Duchem sv. Kultická souvislost chybí snad ve 2K 8,12, 1Tm 2,3; 5,4, ale ani tu není vyloučena. Žilka překládá 2K 8,12: „Kde je ochota, je vítána podle míry, co kdo má; více se nežádá“. Podobně chybí jakýkoli kultický vztah u L 4,24 [Žilka: „Nikdo není vítaným prorokem v svém rodném městě“].

L 4,18nn navazuje na Iz 61,2. Jde tu o mesiášské milostivé [SZ], vzácné [NZ] léto Páně. Je to čas od Boha vyvolený, vybraný, kdy bude Bůh sám osobně přítomen, aby vyslýchal a spomáhal [sr. Iz 49,8nn; 58,6nn]. S Kristem přišel tento čas Božího vyvolení, jeho přízně a přítomnosti [sr. 2K 6,2, kde užito výrazu euprosdektos = vítaný, Kral. ‚příhodný‘].

Jiných řeckých výrazů je užito u L 14,8 [vzácnější, váženější], Sk 5,34 [vzácný = vážený], v Ř 16,7 [vzácní u apoštolů = vynikající mezi apoštoly], v Ef 1,6 [vzácné nás učinil = omilostnil]. 1K 8,8 překládá Žilka: „Jídlo nás ovšem nepřivede k Bohu“, Škrabal: „Po-krm nás Bohu nedoporučuje“.