Vyučiti

Vyučiti. Slovesem v. překládají Kral. ve SZ-ě hebr. slovesa, z nichž některá byla uvedena v heslech *Trest, *Učiti, *Učitel a *Vychován, vychovávati. Jde tu především o hebr. j-s-r = držeti v kázni [Dt 4,36; 11,19; Ž 16,7], dát se varovat, napomínat [Ž 2,10], naučiti [Ž 119,108.171; Iz 28,26], dále o slovesa j-r-h = prstem ukázat [Dt 33,10; 2Kr 12,2; 2Pa 6,27; Jb 34,32; Ž 25,8; 27,11; 32,8; 119,33; Př 4,4; Iz 2,3; 28,9 Mi 4,2], b-j-n [v určitém tvaru = osvětlit, vysvětlit Neh 8,7; Dn 11,35], ch-n-k = zasvěcovat, cvičit, navykat [Př 22,6], l-k-ch = získati [Př 11,30]. Ve většině případů jde o sloveso l-m-d = popichovati, cvičiti, navykati, na př. Ž 25,4.9; 34,12; 51,15; 94,12; 119,7.12; Iz 40,14; 54,13; Oz 10,11. Hebr. s-k-l v Př 21,12 neznamená vyučovati, ale dávati pozor, pečlivě pozorovati: „Spravedlivý [Bůh] dává pozor na dům…“ [sr. Př 22,12]. Luther chápe hebr. s-k-l ve smyslu vystříhati se. Pak podmětem není Bůh, ale spravedlivý člověk.

SZ je přesvědčen o vyučovatelské a tím i vychovatelské činnosti Boží. Bůh vyučuje nejen svým ustanovením [Ž 119,12.26.64.68.124. 135] a právům [Ž 119,108], nýbrž přímo ukazuje na své cesty [Ž 25,4; 27,11; 119,33] a jednotlivcům dává poučení o správném způsobu života [Ž 32,8; sr. 25,8n.12; Iz 2,3; Mi 4,2]. Za blahoslaveného je prohlašován muž, kterého Bůh cvičí a ze svého zákona vyučuje [Ž 94,12]. Právě tím se liší člověk od zvířete, že je vyučován Bohem [Jb 35,11]. Za moudrého je prohlašován ten, kdo získává duše vyučováním [Př 11,30], kdo se dá poučovat od Boha a je tedy moudrý [Dn 12,3 v Karafiátově překladu: „Ale moudří skvíti se budou jako blesk oblohy“], i když za života za určitých okolností budou padati mečem [Dn 11,33.35].

Mojžíš byl vycvičen, vychován ve vší egyptské moudrosti [Sk 7,22], Pavel byl vyučen u nohou Gamalielových přesně podle otcovského zákona [Sk 22,3], věřící v Krista prošli určitým vyučováním, katechesí, v níž museli být upevněni [L 1,4]; naučili se znát obsah zvěsti o Kristu [přijali učení o Kristu, o spáse v něm, Ef 4,20], byli v něm vyučeni podle pravdy, jak je v Ježíšovi. 1Tm 6,2nn napomíná vůdce sboru, aby učil a napomínal podle zdravých slov Pána Ježíše Krista. Ve 2Tm 2,25 nejde o vyučování, nýbrž o mírnou výchovu odpůrců; rovněž Tt 2,3n napomíná staré ženy, aby rozumně vedly mladší ženy milovati své muže a děti.

V 1K 2,16 jde o sloveso symbibazein [= dohromady dáti, spojiti; dokázati, poučiti, raditi, opravovati]. Pavel se tu opírá o Iz 40,13. Nikdo nepoznal myšlenky Páně tak, aby ho mohl poučovati. „Proto nemůže nikdo poučovati ani nás, křesťany, neboť naše myšlenky jsou myšlenky Kristovy, tedy Páně. Tímto citátem podává apoštol biblický důkaz toho, že duchovní člověk není – pokud jde o sám základ a smysl jeho víry – podroben soudu lidí neduchovních“ [J. B. Souček, Výklad 1K, str. 39n].

Karafiát správně překládá 1K 8,3: „Jestliže kdo miluje Boha, ten jest poznán od něho“ a odkazuje na Ž 1,6 a J 10,14.27. „V tomto Božím ‚poznání‘ je zahrnuto i jeho vyvolení“ [J. B. Souček, Výklad 1K, str. 93]. Sr. Ga 4,9.

Podle Tt 2,12 spasitelná milost Boží vychovává [Kral. ‚vyučuje‘] věřící tak, že se odříkají bezbožnosti a světské žádostivosti a žijí rozvážně, spravedlivě a zbožně.